V '''''technickém''''' použití znamená tolerance přípustnou odchylku od ideálního rozměru (hodnoty). Obvykle se udává jako [[toleranční pole]], tj. rozsah přípustné odchylky v kladném (větší než správná hodnota) a v záporném smyslu (menší). VU [[elektrotechnika|elektrotechniceelektrotechnických]] součástek i veličin se obvykle udává v procentech jmenovité hodnoty (například 100 Ω ± 1%; 220 V ± 10%). Ve [[strojírenství]] se pojem tolerance používá jednak v souvislosti s předepisováním přesnosti tvaru (geometrie) a polohy, a takéjednak pro soustavu uložení (lícování) hřídelů jakožto přípustné odchylky průměru [[hřídel]]e a [[Ložisko|ložiska]], a to buď v tzv. systému jednotného hřídele nebo v systému jednotné díry. Norma rozlišuje různé tolerance jednak z hlediska vůle mezi hřídelem a ložiskem, a to od [[uložení]] volného až po těsné (označuje se písmenem a-p, resp A-P), jednak z hlediska přesnosti zpracování, tj. velikosti tolerančního pole, (označujekterá se označuje číslem: 1- znamená nejpřesnější, 13) nejhrubší zpracování. Běžné přechodné uložení vznikne mezi dírou s tolerancí H7 a hřídelem h7, H5/f5 je přesné uložení suvné a podobně.
