Roku [[1905]] prováděl [[Alberto Santos-Dumont]] pokus, při kterém připoutal [[letadlo 14]] k vřetenovitému balónu, ovšem ve výsledku fungoval letoun 14-bis lépe bez vzducholodi. Na pokus se zapomnělo a tak nikterak neovlivnil [[letecký průmysl]].
Na sklonku [[50. léta 20. století1950–1959|padesátých let]] tuto koncepci znovuobjevila firma [[Aereon Corporation]] inspirujíc se prý návrhem [[Solomon Andrews|dr. Solomona Andrewse]] ze sklonku [[19. století]]. Nakonec tedy firma postavila hned několik ztužených hybridních vzducholodí Aereon. Navrhl je a postavil [[John R. Fitzpatrick]]. Navrhl koncepci se třemi vzducholodními trupy které spojoval nosný profil. [[Motor]]y umístil na jejich zadní konce. První byl veřejnosti představen model Aereon 3, zkonstruovaný roku [[1962]]. Další projekty se měly nést v duchu modernějšího a rychlejšího zařízení využívající deltovitého vztlakového tělesa.
V [[80. léta 20. století1980–1989|80. letech]] se ve státech [[Oregon]] a [[New Jersey]] zrodily projekty poletujících [[jeřáb]]ů. Velice neobvyklým konceptem byl [[CycloCrane]]. [[Gondola]] byla zavěšená na dlouhých lanech a nad ní [[rotace|rotoval]] [[aerostat]] s nosnými plochami. Piasecki Heli-Stat pro změnu spojil princip vzducholodě s využitím [[helikoptéra|helikoptéry]]. Jako gondoly měl čtyři helikoptéry [[Sikorsky S-58]]. Zařízení [[Heli-stat PA- 97]] však brzy postihla nehoda. Během letu 1. července 1986 blízko [[Lakehurst]] stroji odpadla pravá zadní gondola, následně pak další tři.
Ke konci [[90. léta 20. století1990–1999|posledního desetiletí 20. století]] začal zájem o hybridní vzducholodě opět nenápadně růst. Využití bylo zamýšleno v oblasti civilní i vojenské. Bylo založeno několik firem zabývajících se jejich stavbou. V posledním roce [[tisíciletí|milénia]] uvedla svůj projekt [[Spojené království|britská]] firma [[World SkyCat Ltd]] se sídlem v [[Oxford]]u. Projekt se nazýval SkyCat a demonstrován byl zařízením SkyKitten.. Byl to sice jen model, měřil však 12 metrů. Těleso měl model neztužené, takže potřebnou tuhost získalo až po [[tlak|natlakování]]. Tvar obalu a vnitřní lanové výztuhy ho zformovali do podoby dvou vřeten po délce spojených. Psalo se o něm proto jako o [[katamarán]]u. [[Plyn]]ové oddíly byli tři, ale prostřední byl znatelně méně dlouhý. Právě pod tím byla umístěna gondola. Model byl poháněn čtyřmi [[dmýchadlo|dmýchadly]] s ochranou zajištěnou [[kruh]]ovými [[aerodynamika|aerodynamickými]] kryty. [[Podvozek]] nahradily dva nafukovací útvary podélného tvaru pod postranními trupy aerostatického tělesa. Měly se podobat plánovanému [[vznášedlo]]vému podvozku skutečných SkyCatů. [[Test]]y vykázali kladné výsledky a firma dále prohlásila, že postaví rovnou tři typy skutečných hybridních vzducholodí a to během pár let. SkyCat-20 byl projektován jako 81 metrů dlouhý a s [[rychlost]]í 75 km/h měl být schopný převážet 20 [[tuna|tun]] zátěže. Střední SkyCat-220 byl zamýšlen jako 185 metrů dlouhý, jeho [[Únosnost|nosnost]] měla dosahovat až hodnoty 220 tun a SkyCat 1000 měl měřit dokonce 307 metrů. Všechny tyto lodě byly určeny k přepravě pasažérů v civilní dopravě, zažehnávání požárů, převážce nákladu a k držení hlídek nad oceány. V dalších letech se rozšířili zprávy o finančních potížích firmy a plán se začal opožďovat.
Koncepce hybridní vzducholodě byla zajímavá pro americkou vojenskou agenturu [[DARPA]]. Roku 2005 se započal projekt velikého nosiče s nosností plánovanou v hodnotách 500 až 1000 tun. Není plánováno aby se takovéto stroje zúčastnily boje ale mají jen sloužit k přepravě. Program dostal označení HULA či Walrus, což znamená mrož.
