Anastáz Ivanovič Mikojan: Porovnání verzí

'''Anastáz Ivanovič Mikojan''' ([[Arménština|arménsky]]: Անաստաս Հովհաննէսի Միկոյան; [[Ruština|rusky]]: Анаста́с Ива́нович Микоя́н) ([[25. listopad]]u [[1895]] [[Sanahin]] – [[21. říjen|21.října]] [[1978]] [[Moskva]]), byl [[Sovětský svaz|sovětský]] státník [[Arménie|arménského]] původu, který byl politicky činný za éry [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] a [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščov]]a. Mikojan se stal roku 1910 členem [[Bolševismus|bolševické]] strany a jakožto její člen se v [[Baku]] mezi lety 1910–1920 účastnil bojů proti odpůrcům [[Bolševismus|bolševismu]]. Po smrti [[Vladimir Iljič Lenin|Vladimira Iljiče Lenina]] se ve vzniklém mocenském vakuu postavil na stranu [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Stalina]].

Po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti podporoval [[Nikita Chruščov|Nikitu Chruščova]] v jeho [[Destalinizace|de-stalinizující]] politice. Za éry [[Nikita Chruščov|Chruščova]] podnikl v letech 1955–1964, jakožto první náměstek předsedy Rady ministrů [[Sovětský svaz|SSSR]], mnoho významných oficiálních návštěv jak [[Fidel Castro|castrovské]] [[Kuba|Kuby]], tak i [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. V roce [[1964]] byl přinucen k ústupku, který [[Leonid Iljič Brežněv|Leonidu Brežněvovi]] umožnil převzít otěže moci v tehdejším [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]. Hierarchicky poté Mikojan spadal právě pod [[Leonid Iljič Brežněv|Brežněva]], který jej roku 1964 jmenoval předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu, přičemž na tomto postu setrval až do rezignace roku [[1965]].

Mikojanova dlouhověkost a politická obratnost se v 70. letech stala terčem lidového humoru: „''От Ильича до Ильича без инфаркта и паралича.''“ (Od [[VladimírVladimir Iljič Lenin|Iljiče]] do [[Leonid Iljič Brežněv|Iljiče]] bez [[Infarkt myokardu|infarktu]], bez [[Cévní mozková příhoda|mrtvice]].)