Ammianus Marcellinus: Porovnání verzí

'''Ammianus Marcellinus''' (pravděpodobně [[330]]{{Nejisté datum|narození}}, [[Antiochie]]|Antiochie nad Orontem]] – asi [[395]], nejpozději [[400]]{{Nejisté datum|úmrtí}}, patrně v [[Řím]]ě), byl ve 4. století [[Starověký Řím|římský]] historik .

Pocházel z Antiochie (nacházející se na hranici dnešní [[Sýrie]] a [[Turecko|Turecka]]), kde získal velmi dobré řecké vzdělání, přesto psal však [[Latina|latinsky]]. Brzy vstoupil do armády, kde působil jako osobní strážce vrchního velitele (''[[Magister militum]]''). aBojoval bojoval podv císařemarmádě císaře [[Julianus|JulianemJuliana]] proti [[Alamani|Alamanům]] a [[Perská říše|Peršanům]], rokuv roce [[363]] se účastnil tažení do [[Mezopotámie]]. Po smrti Juliana (v roce 363) nejprve cestoval, usadilpoté se usadil v [[Řím]]ě, a věnovalkde se věnoval [[historie|historii]] a [[literatura|literatuře]]. Je považován za posledního významného římského historika.

Napsal jediný velký spis, poději nazvaný ''Rerum gestarum libri'' nebo ''Res gestae'' (česky "''O tom, co se stalo''"). Jedná se o historické dílo, které mělo 31 knih (zachovaly se knihy 14 až 31). Dílo navazuje na [[Tacitus|Tacita]], tzn. začíná smrtí [[císař]]e [[Nerva|Nervy]] (96) a končí smrtí císaře [[Valens|Valenta]] ([[378]]). Zachovány jsou roky [[353]] – [[378]], kde Ammianus líčí události, ježz období sámjeho zažilživota. Z tohoto díla je patrná snaha o objektivní zpracování a je cenným pramenem o této době. Nevýhodou díla je jistá nejasnost způsobená básnickými obraty a tím, že autor nepsal v mateřském jazyce. Z díla je patrné, že autor byl odpůrce [[křesťanství]] a podporoval Juliánovu reformu, zároveň však kritizoval jeho sklon k pověrečnosti.