Su Š’: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m čínské jméno
mBez shrnutí editace
Řádek 60:
V Chu-peji se Su Š’ obrátil k [[čchan]]ovému buddhismu. Postavil si sídlo v místě zvaném Tung-pcho (Východní stráň), po němž si zvolil pseudonym Tung-pcho ťü-š’, Učenec ze sídla na Východní stráni. Oblíbil si tamní kraj, řada básní z tohoto období je považována za jeho nejlepší. Tehdy napsal i své nejvýše hodnocené kaligrafie.
 
Roku 1085 se vrátil do úřední služby, když obdržel místo krajského správce v Teng-čou, na nejzažšímnejzazším východě polostrovapoloostrova Šan-tung. Roku 1086 byl, v rámci všeobecné rehabilitace po nástupu nové vlády, povolán zpět do hlavního města a jmenován do [[akademie Chan-lin]]. V letech 1089–1093 opět působil v regionální správě ve funkci krajského správce, a sice v Chang-čou ( zde zodpovídal za výstavbu hráze Su-tchi ({{Cizojazyčně|zh|蘇堤}}) rozdělující [[Západní jezero]])<ref>Egan, s. 113–115.</ref> a po krátkém pobytu v metropoli v Jing-čou a Jang-čou. Poté byl (1093) povolán na místo ministra obřadů, ale zakrátko se stal správcem v Teng-čou. Roku 1094 byl podruhé vykázán do exilu, tentokrát do [[Chuej-čou]] (v jihočínské provincii Kuang-tung) a po třech letech na ostrov [[Chaj-nan]].<ref name="egan xviii xix">Egan, s. xviii–xix.</ref>
 
Po dlouhém exilu byl Su Š’ roku 1100 omilostněn a vyslán do Čcheng-tu. Nicméně zemřel roku 1101 v [[Čchang-čou]] (v provincii Ťiang-su) na cestě do svého nového úřadu. Po smrti jeho popularita ještě vzrostla, když se lidé snažili shromáždit jeho kaligrafie, obrazy, a stavěli svatyně na místech důležitých pro jeho život.
Řádek 74:
Su Š’ také popisoval své cestovatelské zážitky v esejích, který patřily do, v sungském období oblíbeného, literárního žánru „zápisků z cest“, kombinujícího různé stylistické postupy, narativní vyprávění i deníkové záznamy. Cílem esejů o cestách bylo využití události a příběhu k vyřešení nějaké filozofické či morální otázky; například v eseji ''Zápis o horách kamenných zvonů'' Su Š’ zjišťuje a rozhoduje, zda jsou starověké texty o kamenných zvonech věcně správné.
 
Byl též významným teoretikem umění. Jako první definoval [[literátské malířství]] (v jeho terminologii „malba úředníků“, ''š'-žen chua'', {{Cizojazyčně|zh|士人畫}}) v opozici proti profesionálním dvorským umělcům v [[malířská akademie (Čína)|malířské akademii]] i mimo ni.<ref name="kravcova wenženchua"/> Literáty, snažící se vyjádřit vlastní postoje a pocity, vnímal jako nezávislé tvůrce v kontrastu k profesonálůmprofesionálům podřízeným ideologickým i estetickým požadavkům zákazníků. Přes četná vyjádření k teorii umění rozptýlená v množství esejů, poznámek, básní a dopisů, nesepsal žádné zobecňující dílo na toto téma.<ref name="kravcova wenženchua"/> Je mu připisován výrok, že
{{Citát|podle vnější shody s předlohou hodnotí umělecké dílo snad jen malé děti.<ref name="zádrapa 223 224"/>}}
V jeho pojetí se totiž umění nemělo omezovat na zobrazování předloh, za cíl považoval intuitivní postižení vnitřní podstaty zobrazovaného. Přitom kladl ůraz na spontánnost intuitivního uchopení skutečnosti umělcem i spontánnost tvůrčího aktu.<ref name="kravcova wenženchua"/> Tvrdil též, že umělec by měl nejdříve hluboce prostudovat díla mistrů minulosti a na jejich základě dospět k vlastnímu originálními vyjádření svých myšlenek.<ref name="zádrapa 223 224"/> Teoretické koncepce Su Š’a rozvíjeli jeho stoupenci, bratr Su Če, bratranci [[Čchao Pu-č’]] a [[Čchao Šuo-č’]], malíři [[Chuang Tching-ťien]], [[Čchen Š’-tao]] a [[Mi Fu]].<ref name="kravcova wenženchua"/>