Su Š’: Porovnání verzí

Roku 1085 se vrátil do úřední služby, když obdržel místo krajského správce v Teng-čou, na nejzažšímnejzazším východě polostrovapoloostrova Šan-tung. Roku 1086 byl, v rámci všeobecné rehabilitace po nástupu nové vlády, povolán zpět do hlavního města a jmenován do [[akademie Chan-lin]]. V letech 1089–1093 opět působil v regionální správě ve funkci krajského správce, a sice v Chang-čou ( zde zodpovídal za výstavbu hráze Su-tchi ({{Cizojazyčně|zh|蘇堤}}) rozdělující [[Západní jezero]])<ref>Egan, s. 113–115.</ref> a po krátkém pobytu v metropoli v Jing-čou a Jang-čou. Poté byl (1093) povolán na místo ministra obřadů, ale zakrátko se stal správcem v Teng-čou. Roku 1094 byl podruhé vykázán do exilu, tentokrát do [[Chuej-čou]] (v jihočínské provincii Kuang-tung) a po třech letech na ostrov [[Chaj-nan]].<ref name="egan xviii xix">Egan, s. xviii–xix.</ref>

Byl též významným teoretikem umění. Jako první definoval [[literátské malířství]] (v jeho terminologii „malba úředníků“, ''š'-žen chua'', {{Cizojazyčně|zh|士人畫}}) v opozici proti profesionálním dvorským umělcům v [[malířská akademie (Čína)|malířské akademii]] i mimo ni.<ref name="kravcova wenženchua"/> Literáty, snažící se vyjádřit vlastní postoje a pocity, vnímal jako nezávislé tvůrce v kontrastu k profesonálůmprofesionálům podřízeným ideologickým i estetickým požadavkům zákazníků. Přes četná vyjádření k teorii umění rozptýlená v množství esejů, poznámek, básní a dopisů, nesepsal žádné zobecňující dílo na toto téma.<ref name="kravcova wenženchua"/> Je mu připisován výrok, že