Napoleon Bonaparte: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 146:
[[Soubor:Delaroche - Bonaparte franchissant les Alpes.jpg|vlevo|náhled|[[Hippolyte Delaroche|Paul Delaroche]]: první konzul překračuje Alpy. 20. května 1800 při legendárním přechodu Alp překonal Napoleon [[Velký Svatobernardský průsmyk]]. Výstup podnikl na [[Mula|mule]], kterou vedl za ohlávku místní horský vůdce jménem Dorsaz.<ref>Bitva u Marenga, s. 191.</ref>]]
11. ledna 1802 dorazil první konzul Bonaparte do Lyonu, kde bylo zahájeno zasedání Poradního shromáždění [[Cisalpinská republika|Cisalpinské republiky]]. V jeho průběhu pronesl projev, v němž shromážděným delegátům navrhl zřídit Italskou republiku. Mezi přítomnými tím vzbudil značné nadšení a po ukončení zasedání byl zvolen italským prezidentem.<ref>Manfred, s. 322–323.</ref> 11. floreálu roku X<sup>[[Francouzský revoluční kalendář|franc.]]</sup> (1. května 1802) vydal zákon o veřejném vyučování, jímž zřizoval veřejná [[Lyceum|lycea]] na území celé Francie, čímž položil tak základ státního vzdělávacího systému (''Université de France'').<ref>{{citace monografie | jméno = Georges | příjmení = Lacour-Gayet | titul = Napoleon | vydavatel = F. Borový | místo = Praha | překladatelé = Josef Dostál | rok = 1931 | strany = 541 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [Dále jen: ''Lacour-Gayet'']}}</ref><ref>Barnett, s. 139–140.</ref> Na diplomatické frontě urovnal poměry s Velkou Británií, s jejímiž zástupci uzavřel v Amiensu 22. března 1802 mírovou smlouvu. V rámci vzájemného vyrovnání byly Francii navráceny zámořské kolonie, které předtím obsadili britští vojáci ([[Saint-Domingue|San Domingo]], [[Malé Antily]], [[Maskarény]] a pobřeží [[Francouzská Guyana|Guyany]]). Po formálním převzetí těchto území se Napoleon postavil na stranu francouzských plantážníků, kteří se nedokázali smířit s rozhodnutím Konventu o propuštění otroků, a obnovil otrokářské zákony tam, kde byly zrušeny. Současně potlačil povstání černochů pod velením [[Toussaint Louverture|Toussainta Louvertura]] na ostrově San Domingo.<ref name="Tarle, 129">Tarle, s. 129.</ref>
Napoleon se nadále věnoval upevňování své pozice v čele republiky, přičemž se mu podařilo Státní radu zbavit všech pravomocí podílet se na přípravě zákonů.<ref>Barnett, s. 87.</ref> Zanedlouho pomocí neústavních machinací zorganizoval referendum, ve kterém byl 29. července 1802 zvolen doživotním konsulem a 2. srpna byl vyšachovaný senát nucen jej do tohoto úřadu potvrdit.<ref>Barnett, s. 88.</ref> 24. prosince téhož roku byl na Napoleona spáchán atentát, když odjížděl na představení do [[Operní dům|opery]]. Následné vyšetřování prokázalo, že za výbuchem pekelného stroje nedaleko jeho kočáru stáli příslušníci strany Šuanů.<ref>Castelot, s. 166–168.</ref>
| |||