Wikipedista:Atilla/Pískoviště: Porovnání verzí

▲O další reformu se Napoleon zasadil v oblasti vzdělávání, když 11.&nbsp;floreálu r.&nbsp;X^{[[Francouzský revoluční kalendář|franc.]]} (1.&nbsp;května 1802) vydal zákon o&nbsp;veřejném vyučování. Tímto vládním nařízením zřizoval na území celé Francie veřejná [[Lyceum|lycea]],<ref name="Lacour-Gayet, 541">{{citace monografie | jméno = Georges | příjmení = Lacour-Gayet | titul = Napoleon | vydavatel = F. Borový | místo = Praha | překladatelé = Josef Dostál | rok = 1931 | strany = 541 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [Dále jen: ''Lacour-Gayet'']}}</ref> která měla sloužit především k výchově nových důstojníků,<ref name="Tarle, 122">Tarle, s. 122.</ref> čímž položil základ státního vzdělávacího systému ({{Cizojazyčně|fr|''Université de&nbsp;France''}}).<ref name="Barnett, 139">Barnett, s. 139.</ref> Výuka v těchto institucích probíhala zcela ve vojenském duchu,<ref name="Lacour-Gayet, 541" /> žáci z celé země a ve stejném věku měli mít stejnou výuku v tutéž dobu, jednotlivé hodiny ohlašoval bubeník,<ref>Barnett, s. 140.</ref> studenti byli oblečeni v uniformách, trestalo se zavíráním atd.<ref name="Lacour-Gayet, 541" /> Absolventi lyceí byli po složení doplňovací zkoušky přijímáni do vyšších a odborných vojenských učilišť nebo se mohli uplatnit v občanských oborech.<ref name="Tarle, 122" /> Zákon o veřejném vyučování Napoleon v období prvního císařství ještě doplnil dekrety z&nbsp;10.&nbsp;května 1806 a&nbsp;7.&nbsp;března 1808.<ref name="Lacour-Gayet, 541" /> Tato nařízení rozdělila vzdělávací stupně na základní, střední a&nbsp;vyšší a&nbsp;navíc umožňovala Napoleonovi nebo jeho zástupci, velmistru university, předepisovat osnovy a&nbsp;školský řád a&nbsp;jmenovat veškerý personál školních institucí.<ref name="Barnett, 139" />

▲Za dobu svého panováni Napoleon věnoval svou pozornost také hospodářským a průmyslovým odvětvím. Jednou z hlavních příčin jeho úspěchů v těchto oborech bylo zavedení systému kontinentální blokády, která Evropany odřízla od pravidelných dodávek anglického a koloniálního zboží. Absence hospodářsky silnějšího konkurenta se stala důležitým stimulem pro rozvoj francouzského lehkého i těžkého průmyslu a zemědělství.<ref>Manfred, s. 443–444.</ref> Začaly se rozvíjet cukrovary, které zaplnily poptávku trhu po třtinovém nebo koloniálním cukru. V textilním průmyslu se podařilo rozkrýt tajemství výroby anglických křížových látek, načež bylo založeno bezmála čtyřicet přádelen, kde bylo zaměstnáno na 20&nbsp;000 lidí.<ref name="Lacour-Gayet, 556">Lacour-Gayet, s. 556.</ref> V letech 1800–1811 se v Lyonu ztrojnásobila výroba tkanin a v roce 1812 ve Francii stálo více než 200 mechanických přádelen. Stroje se zaváděly i do výroby hedvábí, jehož zpracování značně urychlil Jacquardův stav.<ref>Manfred, s. 443.</ref> Sám Napoleon vypsal milionovou odměnu pro toho, kdo vynalezne nejefektivnější stav na tkaní lnu, což dopomohlo k revolučnímu objevu inženýra Filipa de&nbsp;Girard.<ref name="Lacour-Gayet, 556" /> Při známkách ekonomické nestability Napoleon často půjčoval peníze továrnám, obchodním domům a někdy i dělníkům, kteří pracovali samostatně, aby jim pomohl z krize nebo těžkého postavení.<ref>Lacour-Gayet, s. 559.</ref> Napoleonova podpora domácího průmyslu se odrazila i v nových departmentech, neboť v anektovaných zemích uplatňoval politiku, která neumožňovala místním průmyslníkům konkurovat francouzskému zboží jak na území Francie, tak ve své vlasti.<ref>Tarle, s. 230.</ref> Tímto přístupem císař pobuřoval, likvidoval a utlačoval nejen průmyslníky, ale i obchodníky a spotřebitelské vrstvy ve všech oblastech své svého rozsáhlého impéria, mimo území staré Francie.<ref>Tarle, s. 231.</ref> Na podporu výrobních odvětví Napoleon v prvních letech po uchopení moci uspořádal v Paříži několik průmyslových výstav a dekrety z let 1811 a 1812 zřídil a organizoval ministerstvo továren a obchodu.<ref>Lacour-Gayet, s. 560–561.</ref>