Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 18 bajtů ,  před 4 lety
m
Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy
Narodil se v Pesaru v hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758 - 1839), který zaměstnání městského hráče na [[lesní roh]] kombinoval s prací inspektora řeznických krámů, a pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771 - 1827). Matka [[Zpěv|zpívala]] v [[Divadlo|divadle]]). Již od šesti let hrál u svého otce na [[triangl (hudební nástroj)|triangl]]. To už rodina pobývala v [[Bologna|Bologni]], kam matka syna přivedla v době, kdy byl otec uvězněn za své sympatie k [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]]. V mládí se učil hrát na [[cembalo]] a [[klavír]]. Od roku [[1802]] rodina pobývala v Lugo, v deseti letech již zpíval sólový part pro [[mezzosoprán]] v [[kostel]]e a v roce [[1805]] také zpíval v divadelním představení, obsazen do role pro [[kastrát]]y.
 
Od roku [[1807]] se učil hrát na [[violoncello]] a studoval na [[konzervatoř]]i v Bologni. Tehdy si své [[křestní jméno]] upravil vynecháním písmene "v" na unikátní ''Gioacchino''. Jeho první opera byla uvedena v [[Benátky|Benátkách]], když mu bylo 18 let. V té době už měl za sebou úspěch s jednou [[Kantáta|kantátou]]. První jeho úspěšnou operou se v roce [[1813]] stala ''[[Tancredi]]'' s tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
 
O dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z [[Neapol]]e: od roku [[1815]] tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně. V roce [[1816]] byla uvedena v [[Řím]]ě opera ''[[Lazebník sevillský]]'', jejíž libreto vytvořil [[Pietro Sterbini]] podle hry, kterou napsal [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]]. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o více než čtvrtstoletí dříve uvedl [[Giovanni Paisiello]]. Polovinu všech svých oper napsal právě v tomto období mezi lety [[1815]] a [[1823]]. V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.
 
Ve 20. letech [[19. století]] žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v [[Evropa|Evropě]] ([[Vídeň]], [[Londýn]] a další) i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid či do Ameriky ([[Mexiko]], [[Jižní Amerika]]). V Neapoli se seznámil s operní zpěvačkou [[Isabella Colbran|Isabellou Colbranovou]], se kterou se v březnu roku 1822 oženil a roku 1837 rozvedl. Teprve po její smrti (+1845) se směl oženit se svou družkou Olympií Pélissierovou, a to 16. srpna [[1846]]. Inspiroval novou módní vlnu, jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a  [[labužnictví]]m (dodnes je například hovězí [[steak]] s kouskem kachní [[Paštika|paštiky]] označován ''tournedos á la Rossini'').
 
Od roku [[1824]] působil jako hudební ředitel italského divadla v Paříži. O rok později zazněla při korunovaci [[Francie|francouzského]] krále [[Karel X.|Karla X.]] jeho první [[opera]] zkomponovaná na [[Francouzština|francouzské]] libreto, pod tuitulem '''Cesta do Remeše'''. V roce [[1829]] byla stejně uvedena i jeho poslední opera [[Vilém Tell (Rossini)|Vilém Tell]]. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. ''opera buffa''), které napsal během dvou desetiletí do roku [[1829]], skládal až do pozdního věku [[Kantáta|kantáty]], [[Overtura|overtury]], duchovní hudbu zvl. [[Mše (hudební skladba)|mše]], instrumentální skladby a další hudební útvary.
 
{{DEFAULTSORT:Rossini, Gioacchino}}
{{Link FA|hu}}
 
[[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]]
1 084 181

editací