Čínské znaky: Porovnání verzí

{{Čínský text}}

 

Čínské písmo patří mezi [[starověk]]á [[Písmo|písma]] a jde o nejdéle soustavně používané písmo na světě. Existuje legenda o Cchang-ťieovi, která popisuje jeho vznik.<ref name="legenda">{{Citace elektronické monografie

 

Vzhledem k&nbsp;tomu, že čínské písmo není písmem hláskovým, je poměrně obtížné v&nbsp;něm zachytit výslovnost cizích slov (např. osobních jmen a zeměpisných názvů). Výslovnost se musí napodobit pomocí slabik, které má k&nbsp;dispozici standardní čínština, a její fonetický systém se v&nbsp;tomto kontextu jeví jako velmi omezený podobně, jako např. česká soustava hlásek je velmi nedostatečná pro napodobení čínštiny. Pro zápis dotyčné posloupnosti slabik se pak vyberou vhodné znaky. Každé slabice sice v&nbsp;čínském písmu odpovídá mnoho různých znaků, některé znaky lze ale prohlásit za typické prostředky k&nbsp;fonetické transkripci cizích slov. Příklady:

 

== Složení znaku ==

I když se čínské znaky vyvinuly z&nbsp;obrázkového písma, kde každý znak opravdu vystihoval zjednodušenou podobu pojmu, který zapisoval, v&nbsp;současném písmu takových znaků zbyla jen hrstka (a i u nich je často obtížné původní obrázek rozpoznat).

Drtivá většina dnes používaných znaků se skládá ze dvou částí:

Existuje přes 500 různých determinativů. Někdy je determinativ zaměňován s tzv. ''radikálem''. Radikály jsou prvky znaku, podle nichž jsou znaky řazeny ve slovníku, a díky dějinným okolnostem se velice často s determinativem kryje. Dnes však najdeme mnoho případů, kdy je radikálem zcela jiná složka znaku než determinativ. Znaky se stejným determinativem obvykle vyjadřují příbuzné pojmy: např. znaky pro řeku (河), jezero (湖), moře (海) i zátoku (灣) mají determinativ (který je zároveň radikálem), který vznikl zjednodušením znaku pro vodu (水). (Sám znak vody se do této skupiny také počítá, i když mu chybí fonetická složka.)

Fonetiku (fonetickou složku) tvoří jiný znak, jehož výslovnost je nebo někdy v&nbsp;minulosti byla nějakým způsobem blízká výslednému složenému znaku. Protože se však výslovnost vyvíjí a je v&nbsp;různých místech Číny dosti odlišná, v&nbsp;řadě případů je velmi obtížné fonetickou podobnost vysledovat.

 

== Řazení slovníků ==

Pro nalezení čínského znaku ve slovníku je potřeba umět rozpoznat dvě okolnosti:

Na začátku slovníku je ''tabulka radikálů'', které jsou uspořádané podle počtu tahů. U každého radikálu je uveden seznam znaků s&nbsp;tímto radikálem, které slovník obsahuje; tyto znaky jsou uspořádány opět podle počtu tahů. Protože i znaků se stejným radikálem a počtem tahů může být hodně, bývá příslušná část tabulky nadepsaná čínskou číslovkou, vyjadřující počet tahů fonetické složky.

U každého znaku v tabulce radikálů je nakonec odkaz na příslušné heslo ve slovníku. I když by mohlo jít o číslo stránky, většinou je odkazem ''přepis výslovnosti'' znaku — hesla jsou totiž ve slovnících řazena ne podle počtu tahů, ale právě podle přepisu výslovnosti. U [[čínština|čínských]] slovníků vydaných v&nbsp;[[Čínská lidová republika|ČLR]] a kdekoli mimo Čínu se výslovnost zapisuje pomocí [[pchin-jin]]u. Na [[Tchaj-wan]]u stejnému účelu slouží starší čínská abeceda vymyšlená speciálně pro zápis výslovnosti, zvaná [[ču-jin fu-chao]] (též ''Bopomofo).'' Řazení podle pchin-jinu není stejné, jaké se používá v&nbsp;evropských jazycích píšících latinkou.

 

{{Link FA|hu}}

{{Link FA|pl}}