Alexandr Aljechin: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira)
Infobox.
Řádek 1:
{{upravit}}{{Infobox - osoba}}
 
[[Soubor:AlexanderAlekhine.jpg|thumb|right|202px|Alexandr Alexandrovič Aljechin]]'''Alexandr Alexandrovič Aljechin''', ([[ruština|rusky]] ''Александр Александрович Алeхин'', [[31. říjen|31. října]] nebo [[1. listopad|1. listopadu]] (19./20. října podle [[Juliánský kalendář|juliánského kalendáře]]) [[1892]], [[Moskva]] – [[24. březen|24. března]] [[1946]], [[Estoril]], [[Portugalsko]]), byl [[Rusko|ruský]] [[Šachy|šachista]], jeden z nejsilnějších hráčů své doby. O jeho síle svědčí i to, že dvakrát získal titul [[Mistrovství světa v šachu|mistra světa]]. Patří mu i tři prvenství – stal se prvním mistrem světa, který pocházel ze [[Sovětský svaz|SSSR]], jako první poražený mistr světa v historii se vrátil na šachový trůn a jako zatím jediný si udržel titul mistra světa až do své smrti.
 
== Mládí Aljechina (1892–1914) ==
Řádek 7:
Alexandr Alexandrovič Aljechin se narodil ([[1892]]) a mnoho let žil v [[Moskva|Moskvě]], na [[Arbat]]u, poblíž [[Smolenské náměstí|Smolenského náměstí]],jako třetí dítě v zámožné aristokratické rodině, na rozdíl od [[Steinitz]]e a [[Lasker]]a tedy rozhodně nevyrůstal v chudobě, avšak přes tuto skutečnost příliš šťastné dětství neměl. Aljechinova matka zemřela v roce 1913 v [[Basilej]]i na [[paralýza|paralýzu]], která byla vyvolána jejím notorickým [[alkoholismus|alkoholismem]] a Aljechinův otec dokázal, ještě před válkou, údajně prohrát milión rublů v kasinu (uvedeno v knize Aljechin – Capablanca od Viktora Žiga a Pavla Švandy). Díky těmto skutečnostem Aljechina a jeho sourozence tak v podstatě vychovávala babička a tyto nepříjemné zážitky z dětství jistě posílily to, že se budoucí mistr světa již v útlém věku uzavřel do světa šachových figur. Se šachem se seznámil velmi snadno, neboť v jeho rodině se dospělí i děti touto hrou často bavili. Malý Saša tak začal aktivně hrát již v sedmi letech a jeho nejdůležitější soupeř byl tehdy o čtyři roky starší bratr Alexej. Společně oba začali zaplňovat stohy sešitů nekonečnými variantami a [[šachová analýza|šachovými analýzami]] a do toho budoucí mistr světa hrál mnoho [[korespondenční šach|korespondenčních partií]]. Jeho zaujetí šachovou hrou bylo takové, že malý Aljechin často spával se šachovnicí pod polštářem.
 
[[Soubor:AlexanderAlekhine.jpg|thumb|right|202px|Alexandr Alexandrovič Aljechin]]Brzy se u Saši začalo střídat množství významných trenérů – [[Blumenfeld]], [[Něnarokov]] a také tehdejší hráč světové úrovně [[Duz-Chotimirskij]], který poskytoval Aljechinovi placené hodiny. Výsledky se brzy dostavily a už v patnácti letech Alexandr výrazně vynikal skvělým [[šachová kombinace|kombinačním viděním]] a svou agresivní, útočnou hrou se dral na výsluní tak výrazně, že již tehdy byl považován za jednu z velkých nadějí ruského šachu té doby. Jeho růstu velmi významně přispěl i fakt, že Moskva byla tehdy druhou nejvýznamnější Mekkou šachu v [[Rusko|Rusku]] hned po [[Petrohrad]]u. V letech 1896–1897 se zde hrál druhý, odvetný [[mistrovství světa v šachu|zápas o mistra světa]] mezi Laskerem a Steinitzem, později (1899, 1900–1901) 1. a 2. Všeruský turnaj, kde účinkovala i tehdejší ruská šachová hvězda [[Michail Ivanovič Čigorin]], hostovalo zde mnoho špičkových hráčů, třeba se zde pořádala tehdy rekordní simultánka [[Harry Nelson Pillsbury|Pillsburyho]], který hrál [[partie naslepo|naslepo]] (partie kdy má hráč zavázané oči a nevidí na šachovnici, takže si vzniklou pozici musí pouze představovat ve své mysli a své tahy jen diktuje) najednou dvacet dva partií, což na mladého Alexandra udělalo obrovský dojem. Všechny tyto události samozřejmě vytvářely živnou půdu pro propagaci šachu a tedy i pro růst nových talentů, včetně Aljechina.
 
Ve škole měl výborný prospěch ze všech předmětů, pouze [[matematika]] mu nešla a jednou z ní dokonce propadl. K tomu se váže jedna veselé příhoda, která pochází z vyprávění spolužáka z gymnázia. Aljechin byl šachem tak fascinován, že se "vymykal z okolního prostředí a ne vždy si uvědomoval, kde se nachází." Jednou při hodině Algebry nečekaně vyskočil od lavice. Učitel na něj pohlédl a zeptal se ho: "Tak co, Aljechine, už jsi vyřešil ten příklad?" "Vyřešil! Stačí obětovat jezdce a bílý má vyhranou pozici!" Ve třídě následovala exploze smíchu. Svá studia však Aljechin nakonec zakončil velmi úspěšně a v pozdějších letech se stal doktorem práv.