Kult osobnosti: Porovnání verzí

V Československu se kult rozvinul u [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]],<ref name="ČT">{{Citace elektronické monografie | titul = A proto lásku, lásku Stalinovi | url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/117929-a-proto-lasku-lasku-stalinovi/ | datum vydání = 2011-03-11 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Ceskatelevize.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Tomáš Garrigue Masaryk – prezident na trůnu | url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/6838-tomas-garrigue-masaryk-prezident-na-trunu/ | datum vydání = 2007-09-18 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Ceskatelevize.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Wirnitzer | jméno = Jan | titul = Před 75 lety zemřel „tatíček“ Masaryk. Za svůj kult nemohl, říká historik | url = http://zpravy.idnes.cz/vyroci-smrti-tomase-garrigue-masaryka-dhx-/domaci.aspx?c=A120912_170810_domaci_jw | datum vydání = 2012-09-14 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Idnes.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Kárpáty | jméno = Vojtech | titul = Kult osobnosti T. G. M. | url = http://archiv.extraplus.sk/content/view/1201 | datum vydání = 2010-07 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Extraplus.sk | jazyk = slovensky}}</ref> jehož adorace započala již roku 1918, s jeho pompézním návratem do vlasti. Ještě za Masarykova života se začalo s velebením [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], který stal roku 1935 prezidentem a byl považován za Masarykova věrného žáka a spolehlivého ochránce jeho osvoboditelského díla. Došlo tak k zajímavé situaci, kdy byly v letech 1935–1937 masově uctívány dvě žijící vůdčí autority současně, přičemž se Benešovi ale nikdy nepodařilo opustit Masarykův stín. Uctívání obou autorit bylo násilně přerušeno rozbitím Československa a následnou okupací. Po válce pak došlo k obnově veřejného uctívání Masaryka a také Beneše, ale jen na krátkou dobu. Prezidentský kult byl po roce 1948 pěstován i nadále, ovšem jen pro potřeby komunistického režimu. Masaryk a Beneš byli postupně zcela zavrženi a začalo se s masivním pěstováním kultu [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]],<ref name="ČT" /><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Brynda | jméno = Herbert | titul = Nemoc a smrt Klementa Gottwalda | url = http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/nemoc-a-smrt-klementa-gottwalda | datum vydání = 2003-03-30 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Radio.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Křesťanová | jméno = Zuzana | titul = V Praze ožilo bývalé Mauzoleum Klementa Gottwalda | url = http://www.novinky.cz/koktejl/260539-v-praze-ozilo-byvale-mauzoleum-klementa-gottwalda.html | datum vydání = 2012-03-01 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Novinky.cz}}</ref> s jehož uctíváním a glorifikací se započalo už ve 30. letech 20. století uvnitř stalinizované [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Po několik let byl masově oslavován i Gottwaldův nástupce [[Antonín Zápotocký]], který, co se intenzity kultu týče, Gottwalda ale nikdy nedostihl. Po [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovově]] kritice Stalina v roce 1956 se kult osobnosti u žijících funkcionářů KSČ již nevyskytoval. Docházelo především k posmrtnému uctívání Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, které nemělo ovšem takové rozměry, jako za jejich života, a působilo na většinu veřejnosti spíše nevěrohodně, zejména po okupaci Československa v roce 1968. K ukončení uctívání Gottwalda a Zápotockého došlo po Sametové revoluci roku 1989.