Maurice André: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{NK ČR}} jako položka seznamu |
m →Životopis: odkaz na rozcestník 2x |
||
Řádek 4:
== Životopis ==
Díky svým neomezeným technickým možnostem výrazně přispěl ke znovuobjevování mimořádně náročných partů předklasického [[repertoár]]u a ve své době byl často jejich jediným interpretem. Kromě [[Vážná hudba|vážné hudby]] se věnoval i [[jazz]]u, [[folk]]u a dalším [[Hudební žánr|hudebním žánrům]].
Pocházel z hornické rodiny a do svých osmnácti let také jako [[Havíř|horník]] pracoval. V hudbě začínal jako [[Autodidakt|samouk]]. Na radu otcova přítele, svého prvního učitele Leona Barthélémyho se stal členem vojenské kapely, aby se tak mohl ucházet o [[stipendium]] na [[Pařížská konzervatoř|Pařížské konzervatoři]], kde studoval u Raymonda Sabariche.
Po šesti hladových měsících v [[Paříž]]i získal první cenu konzervatoře. Následovala vítězství v mezinárodní soutěži v [[Ženeva|Ženevě]] (1955) a v [[Mnichov]]ě (1963). Tímto obdobím je datován také počátek jeho spolupráce s významnými světovými dirigenty ([[Lorin Maazel]], [[Charles Mackerras]], [[Neville Marriner]], [[Jean-Francois Paillard]], [[Kurt Redel]], [[Karl Richter]] aj.), interprety a [[gramofon]]ovými společnostmi. Stal se nejvyhledávanějším trumpetistou své generace a výrazně ovlivnil prosazení [[Trubka|trubky]] jako sólového koncertního nástroje.
Z iniciativy [[Milan Munclinger|Milana Munclingera]] se v letech [[1964]] až [[1965]] v [[Praha|Praze]] podílel na první české souborné nahrávce [[Johann Sebastian Bach|Bachových]] Braniborských koncertů (komorní orchestr [[Ars rediviva]], dirigent Milan Munclinger, koprodukce [[Supraphon]] - [[Columbia Records]]). Francouzský časopis ''[[Diapason]]'' ocenil tuto nahrávku jako jednu z nejlepších své doby.
Od roku [[1967]] vyučoval na Pařížské konzervatoři. K jeho žákům patří například [[Bernard Soustrot]], [[Guy Touvron]], [[Éric Aubier]] nebo [[Thierry Caens]].
| |||