Juan Manuel Fangio: Porovnání verzí

'''Juan Manuel Fangio''' ([[24. červen|24. června]] [[1911]], [[Balcarce]] – [[17. červenec|17. července]] [[1995]], Balcarce) byl [[Argentina|argentinský]] automobilový závodník, účastník mistrovství světa [[Formule 1]]. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou. Fangio je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších závodníků v historii závodů Grand Prix. V 51 Velkých cenách vyhrál 24krát, tento úspěch je dodnes bezkonkurenční.

Juan Manuel Fangio se narodil 24. června 1911 v Argentinském Balcarce, v rodině italských emigrantů. Zpočátku se věnoval kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku ''El Chueco'', což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projevila vášeň pro mechaniku. V 16 letech opustil studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začal závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze [[Ford Motor Company|Ford]], který získal od taxislužby. První závod absolvoval v roce [[1934]] na voze [[Ford T]], musel však odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce [[1938]] sestrojil spolu s bratrem automobil, s nímž nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal nejlépe zajet tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, v němž zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začínázačínal v [[Buenos Aires]], stoupástoupal pohořím [[Andy|And]] až do [[Lima|Limy]] v [[Peru]] a vracívracel se zpět do Argentinského hlavního města.

Po [[druhá světová válka|2. světové válce]] se Fangio v roce [[1947]] vracívrátil do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. Vláda [[Juan Perón|Juana Peróna]] mu nabídla špičkový závodní vůz [[Maserati 4CLT]], aby se účastnil [[Velká cena Argentiny|Velké ceny Argentiny]]. Zde se seznámil s Francouzem [[Jean Pierre Wimille|Jeanem Pierrem Wimillem]]. V roce [[1949]] Fangio odjel do [[Evropa|Evropy]] podporován režimem Juana Peróna.

Ve svých 37 letech začínázačal slavit úspěchy na Evropskýchevropských okruzích. V roce [[Formule 1 v roce 1950|1950]] podepsal smlouvu s továrním týmem [[Alfa Romeo|Alfy Romeo]] a ve stejném roce bojujebojoval o titul mistra světa s týmovým kolegou [[Giuseppe Farina|Giuseppem Farinou]], který se tak stal prvním šampiónem [[Formule 1]]. Následující rok už triumfujetriumfoval v mistrovství světa Fangio a získávázískal první ze svých pěti titulů.

Rok [[Formule 1 v roce 1952|1952]] jebyl poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v [[Monza|Monze]], musel překonat šílenouvelkou vzdálenost z [[Belfast]]u, kde závodil doslova před párněkolika hodinami. Z [[Paříž]]e jel bez přestávky celou noc, aby dorazil necelou půl hodinu před startem. Unavený Fangio startoval s vozem [[Maserati]], nad nímž po párněkolika kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.

V roce [[1953]] jebyl již v plné formě a v závodech nestačínestačil pouze na suveréna posledních let [[Alberto Ascari|Alberta Ascariho]].

V roce [[Formule 1 v roce 1954|1954]] přestoupil k týmu [[Mercedes GP|Mercedes]], který se vrátil po 15 letech,. aleVůz [[Mercedes W196]] nenívšak nebyl připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem [[Maserati]]. ZískáváZískal svůj druhý titul; z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celkem osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostávádostal nového kolegu [[Stirling Moss|Stirlinga Mosse]]. Mercedes jebyl znovu k neporažení. Situace se změnízměnila až po tragédii v [[Le Mans]], kde zemřelo 8284 lidí, Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažujezvažoval možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasahujezasáhl [[Juan Perón]] a vyjednávávyjednal pro nějManuela místo u [[Scuderia Ferrari|Ferrari]]. A tak získal Fangio získal v roce [[Formule 1 v roce 1956|1956]] s vozem Ferrari již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce [[Formule 1 v roce 1957|1957]] za volantem vozu [[Maserati]]. Sezóna [[Formule 1 v roce 1957|1957]] byla Fangiovou poslední kompletní sezónou, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul. Fangio absolvoval další dva závody v roce [[Formule 1 v roce 1958|1958]] a s kariérou se rozloučil čtvrtým místem na [[Grand Prix Francie 1958|Grand Prix Francie]] s vozem Maserati,. kteréVozy tenMaserati rokv značnětomto zaostávalyroce za Ferrari značně zaostávaly. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. [[Mike Hawthorn]] jedoucí v čele na voze [[Ferrari Dino]] měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval slovy: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.