Hodov: Porovnání verzí

První zmínka o obci pochází z roku 1349. Do té doby Hodov náležel panství [[tasov (okres Žďár nad Sázavou)|tasovskému]]; roku 1349 se [[Jan z Tasova]] zřekl větší části vsi s příslušenstvím ve prospěch [[Beneš z Meziříčí|Beneše z Meziříčí]], menší část pak přenechal [[Ondřej z Okárce|Ondřeji z Okárce]]. Meziříčský díl s lesem „Hodovská odchozí“ postoupil roku 1371 [[Jan ml. z Meziříčí]] [[Jan Starší z Meziříčí|Janovi st.]] a dědicům. Roku 1416 [[Lacek z Kravař]] na Meziříčí zapsal [[Anna z Meziříčí|Anně]], dceři Jana z Meziříčí, manželce [[Leopold Krajíř z Krajků|Leopolda Krajíře z Krajků]], všechny meziříčské statky: Hodov, [[Hrbov (Velké Meziříčí)|Hrbov]] a [[Olší nad Oslavou|Olší]] s příslušenstvím jako její věno. Roku 1447 pak [[Jiří z Kravař]] převedl mimo jiné i hodovskou část na [[Jana st. z Lomnice]]. Majitel [[Budišov]]a, [[Beneš z Boskovic]], žaloval roku 1459 Jana z Pernštejna, že zakázal lidem z Hodova odvádět desátky budišovskému faráři, ale sám pro sebe je vybíral a dával vybírat. Pro neplacení desátků byli Hodovští dáni do [[církev]]ní [[klatba|klatby]]. Beneš se proto s Janem z Pernštejna v [[Prostějov]]ě dohodli, že první z nich se postará, aby z nich byla klatba sňata a že druhý zajistí, aby se opět začaly platit [[desátek|desátky]] církvi. Po Janově smrti připadl Hodov jako část meziříčského statku synu Jindřichovi, od něhož jej koupil Jan z Pernštejna. Páni z Pernštejna ves prodali [[Zikmund Heldt z Kementu|Zikmundu Heldtovi z Kementu]] (1552). Za Berků z Dubé a z Lipého byl Hodov odloučen od vzdálenějšího Meziříčí k bližšímu Budišovu, u něhož trvá doposud, maje stejnou vrchnost.

Ve druhé polovině 19. století došlo k velkému rozvoji v celé tehdejší společnosti. Velký rozmach obce nastal v druhé polovině 19. století. V roce 1890 bylo v obci 84 domů a žilo zde 533 obyvatel, později v roce 1900 zde žilo 520 obyvatel a bylo tady 83 domů. V roce 1817 byla zahájena výuka ve [[škola|škole]]. Vytvořil se obraz obce, který trvá dodnes bez podstatných změn.