Verze z 17. 2. 2014, 02:11 editovat PastoriBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 287 678 editací m narovnání přesměrování ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 2. 2015, 23:04 editovat zrušit editaci Tchoř (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Byrokraté, Správci 61 289 editací m překlep Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Koncová rekurze''', respektive '''koncové volání''', je v [[Informatika\|informatice]] taková situace, kdy posledním příkazem [[Funkce (programování)\|funkce]] je [[rekurzivní funkce (programování)\|rekurzivní]] zavolání sebe sama, respektive jiné funkce. Takové volání může šetřit místo na [[zásobník volání\|zásobníku volání]], pokud to [[překladač]] umožňuje. Při předání řízení do podprogramu je totiž ~~možná~~možné nahradit obsah rámce současného podprogramu (z něhož už většina informací nebude potřeba) novým obsahem a předat řízení na začátek podprogramu obyčejným [[skok (informatika)\|skok]]em, místo aby se musel starý rámec zachovávat a na vrchol zásobníku navíc ukládat rámec nový. Z hlediska běžného [[procedurální programování\|procedurálního programování]] je chytrá úprava koncových volání určitou [[Optimalizace (informatika)\|optimalizací]] umožňující hlubší „zanoření“ při rekurzi. Naproti tomu ve [[Funkcionální programování\|funkcionálním programování]], kde je místo [[cyklus (programování)\|cyklů]] obvyklé používat [[rekurze\|rekurzi]], je obvykle chytrý překlad koncových volání zaručen standardy daného jazyka (například ve [[Scheme]]). Hluboké rekurzivní zanoření je totiž předpokladem fungování programů a tedy není považováno za optimalizaci, ale za nezbytnou součást překladače.

Koncová rekurze: Porovnání verzí