Racionalita: Porovnání verzí

Z pohledu '''pozitivistů''' ekonomická teorie axiomaticky ([[axiom]] z řeckého ''axióma'' – to, co se uznává je tvrzení, které se předem pokládá za platné, a tudíž se nedokazuje) předpokládá racionalitu ekonomických subjektů. To znamená, že pro ekonomickou teorii se všechny subjekty řídí pravidly racionality. To už ze své podstaty klade důraz na egoismus subjektu. Člověk se v ekonomickém prostředí, dle ekonomických teorií, uchyluje nejčastěji k chování, které upřednostňuje jeho zájmy nad zájmy jiných a pokud volí mezi dvěma, nebo větším počtem možností, vždy zvolí tu, která je pro něj nejvýhodnější a přinese mu největší užitek. K tomuto výkladu problému se váže i pojem „homo economicus“. Podobný pojem ''economic man'' najdeme již v textech [[Johna Stuarta Milla]] z 19. století.▼

Dle '''behavioristů''' se však subjekt pohybuje v prostoru pro rozhodování, který bývá často omezen. Subjekt je postaven před omezení typu finančního, časového, právního nebo morálního. Do rozhodovacího procesu mohou vstupovat i emoce, nebo pocit sounáležitosti s komunitou, rodinou. Často si subjekt může uvědomovat i společenskou prospěšnost, přijatelnost ale i dopady na své sociální okolí.▼

====Homo economicus====▼

Polemiky o chování ekonomických subjektů v určitých situacích jdou ruku v ruce s vývojem ekonomické vědy. Pojem se však zrodil z neoklasicistního pojetí ekonomie. Subjekt je charakterizován výskytem prakticky čistého individualismu v oblasti jednání a rozhodování. Jedná tak, aby vždy za nejnižší náklady maximalizoval svůj užitek – zisk. ▼

Malý ekonomický výkladový slovník H. Fialové: „''Model racionálně se chovajícího smyšleného člověka. Vždy maximalizuje prospěch porovnáváním nákladů a výnosů při svém chování.''“<ref>Fialová, H.,Fiala J., Malý ekonomický slovník s výkladem pojmů v češtině a v angličtině, s. 70</ref> ▼

Ekonomický člověk jako základ moderní ekonomie doc. P. Sirůčka: „''Ekonomický člověk (homo economicus) je slovníkově vymezován jako smyšlená abstraktní bytost, chovající se tak, jako by maximalizovala svůj individuální užitek, při možné existenci různých omezení (např. spotřebitel je při své volbě omezen důchodem, cenami komodit, časem apod.). Pokud subjekt sleduje cíl v podobě maximalizace užitku, pak jedná racionálně.''“ <ref>Sirůček, P., Ekonomický člověk jako základ moderní ekonomie, s. 12</ref>▼

Tento „typ“ člověka může být postaven do jakéhosi protikladu k „homo economicus“. Je možné jej charakterizovat jako typ člověka zakládajícího si na své cti. Hlavními hodnotami jsou uznání, solidarita a sounáležitost v rámci společenství. Individualistická rovina zde nehraje zásadní roli. <ref>Hlaváček, J., Mikroekonomie sounáležitosti se společenstvím, s. 137</ref> ▼