Čtyřmocenský status: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
vecna oprava
m typograficky poupraveno
Řádek 3:
== Správa města čtyřmi velmocemi ==
[[File:Occupied Berlin.svg|thumb|Plánek Berlína se zvýrazněním jednotlivých okupačních zón]]
[[Berlín]] byl obsazen ke konci [[druhá světová válka|druhé světové války]] [[Rudá armáda|Rudou armádou]]. Vítězné velmoci se však dohodly, že bývalé hlavní město Německa bude vyčleněno ze [[Sovětská okupační zóna Německa|sovětské okupační zóny]], rozděleno do sektorů a  spravováno všemi čtyřmi vítěznými velmoceni. Tomuto účelu měla sloužit společná tzv. Komandatura (jejíž zřízení bylo dohodnuto [[12. září]] [[1944]] v [[Londýnský protokol|Londýnském protokolu]]).
 
Její práce v tomto sestavení neměla dlouhého trvání. V důsledku neshod v celoněmecké politice, způsobených především [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ovou snahou ovládat území sovětského sektoru Berlína a [[Sovětská okupační zóna Německa|Sovětské okupační zóny Německa]], opustil [[Sovětský svaz]] [[20. březen|20. března]] [[1948]] Spojeneckou kontrolní radu (která měla spravovat okupační zóny) a [[1. červenec|1. července]] [[1948]] pak i Spojeneckou komandaturu. Západní spojenci to však nepovažovali za zrušení statusu. V prosinci 1948 byla práce Komandatury obnovena za účasti tří západních velmocí, zůstala však i nadále ''de jure'' čtyřmocenským orgánem, její pravomoci měly ovšem dopad jen na tři západní sektory.
Řádek 17:
Na rozdíl od jiných spojení mezi Západním Berlínem a [[Německo|SRN]] (silniční, železniční, vodní cesty), o kterých neexistovaly žádné písemné smlouvy či dohody, byla kontrola vzdušného prostoru smluvně dohodnuta. To se týkalo jak vzdušného prostoru nad celým Berlínem tak i tří vzdušných koridorů (směrem na Hamburk, Hannover a Frankfurt n.M.). Jejich kontrola podléhala společné Spojenecké ústředně pro bezpečnost vzdušného prostoru, jejíž práce se i nadále účastnili pracovníci všech čtyř velmocí.
 
Tato okolnost sehrála značnou roli během [[Berlínská blokáda|berlínské blokády]] 1948 - 19491948–1949, kdy letecké koridory byly jedinou možností zásobovat západní sektory potravinami a jiným materiálem.
 
Důsledkem byla mimojiné i skutečnost, že západoberlínská letiště byla nalétávána jen třemi civilními leteckými společnostmi spojenců ([[Pan American]], [[British European Airways]], [[Air France]]), a sice i při letech mezi Západním Berlínem a letištmi v SRN (tyto lety byly spolkovou vládou silně subvenciovány). Jiné společnosti, ani západoněmecká [[Lufthansa]], neměly do Západního Berlína přístup.
Řádek 33:
Pro západoberlínské obyvatelstvo měl tento stav především pozitivní důsledky: trvání západních spojenců na smlouvách zaručovalo, že veškeré možné snahy Sovětského svazu, omezit svobodu Západního Berlína (jak tomu bylo za berlínské blokády), budou bezpředmětné.
 
Jedinou výjimkou byla otázka průkazů. Na rozdíl od občanů SRN, kteří měli nárok na občanský průkaz (''Personalausweis'') a cestovní pas (''Reisepass'') SRN, měli občané Západního Berlína jen zvláštní tzv. výpomocný průkaz (''Behelfsmäßiger Personalausweis''). Nebylo sice problémem, přihlásit se někde v SRN a dostat i normální průkazy, tyto však (pokud tam stálo jako bydliště „Berlin“) nebyly v zemích východního bloku uznávány. V Západním Berlíně přitom po celou dobu platila povinnost mít průkaz u  sebe za všech okolností.
 
== Související články ==