Verze z 16. 11. 2014, 11:50 editovat Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací mBez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 12. 2014, 01:02 editovat zrušit editaci Tomas62 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 124 822 editací →‎Život, vláda a kariéra: typos Přejít na další porovnání →
Řádek 4: == Život, vláda a kariéra == Během první světové války byl důstojníkem v rumunské armádě. Po válce se stal v roce [[1933]] náčelníkem generálního štábu a v roce [[1934]] rumunským ministrem obrany.V září [[1940]] byl králem [[Karel II. Rumunský\|Karlem II.]] jmenován premiérem [[Rumunsko\|Rumunska]]. Jeho prvním krokem bylo pozvání německé vojenské mise, což umožnilo [[Wehrmacht\| Wehrmachtu]] dostat pod kontrolu strategicky důležitá ropná pole v [[Ploiești\|~~Ploiešti~~Ploješti]] a vytvořit z Rumunska nástupiště k [[operace Barbarossa\|invazi do SSSR]]. Jako hlava státu se musel smířit s faktem, že [[Maďarské království\|Maďarsko]] získalo většinu území, které Rumunsko získalo roku 1918 a to díky podpory [[Nacistické Německo\|Třetí říše]]. Už vzhledem k tomu se rozhodl opřít svou zahraniční politiku o spojenectví s Němci a na rozdíl od [[Miklós Horthy\|Horthyho]] přijal radikální antisemitskou politiku nacistů, což se projevilo během bojů na [[Východní fronta (druhá světová válka)\|východní frontě]], kde [[rumunská armáda]] ochotně asistovala [[Schutzstaffel\|SS]] při protižidovských raziích a posílala židovské obyvatelstvo do koncentračních táborů v Německu. Ještě před Antonescovým nástupem v květnu 1940 podepsalo do té doby neutrální Rumunsko s Německem Pakt ''Ropa-Zbraně''. Po Antonescově nástupu k moci se závislost země na Berlínu prohloubila, když [[23. listopad]]u [[1940]] podepsal připojení [[Rumunské království\|Rumunska]] k [[Osa Berlín-Řím-Tokio\|Paktu tří]] a později vyhlásil válku Sovětskému svazu. Během bojů na východní frontě se Rumunsko angažovalo ze všech německých spojenců nejvíce a to jak na frontě, tak i během bojových operací v [[Černé moře\|Černém moři]]. Rumunsko rovněž vyslalo největší letecký kontingent. Tím získalo zpět Sověty okupovanou [[Bessarábie\|Bessarábii]] a jako kompenzaci i oblast [[Podněstří]] včetně strategicky důležitého přístavu [[Oděsa]]. Tento úspěch však byl vykoupen velkými ztrátami jak živé síly tak i bojové techniky, které se díky [[Nacistické Německo\|německé]] neochotě nedařilo nahradit. Porážka v [[bitva u Stalingradu\|bitvě u Stalingradu]] podlomila bojeschopnost rumunské armády a otřásla Antonescovým postavením.▼ ▲Ještě před Antonescovým nástupem v květnu 1940 podepsalo do té doby neutrální Rumunsko s Německem Pakt ''Ropa-Zbraně''. Po Antonescově nástupu k moci se závislost země na Berlínu prohloubila, když [[23. listopad]]u [[1940]] podepsal připojení [[Rumunské království\|Rumunska]] k [[Osa Berlín-Řím-Tokio\|Paktu tří]] a později vyhlásil válku Sovětskému svazu. Během bojů na východní frontě se Rumunsko angažovalo ze všech německých spojenců nejvíce a to jak na frontě, tak i během bojových operací v [[Černé moře\|Černém moři]]. Rumunsko rovněž vyslalo největší letecký kontingent. Tím získalo zpět Sověty okupovanou [[~~Bessarábie~~Besarábie\|Bessarábii]] a jako kompenzaci i oblast [[Podněstří]] včetně strategicky důležitého přístavu [[Oděsa]]. Tento úspěch však byl vykoupen velkými ztrátami jak živé síly tak i bojové techniky, které se díky [[Nacistické Německo\|německé]] neochotě nedařilo nahradit. Porážka v [[bitva u Stalingradu\|bitvě u Stalingradu]] podlomila bojeschopnost rumunské armády a otřásla Antonescovým postavením. [[23. srpen\|23.srpna]] [[1944]] byl zatčen a v roce [[1946]] byl odsouzen k smrti zastřelením. [[1. červen\|1. června]] [[1946]] byl ve věznici [[Jilava]] popraven.

Ion Antonescu: Porovnání verzí