Šáhdžahán: Porovnání verzí

Narodil se roku 1592 v [[Láhaur]]u, jako nejmladší syn korunního prince Salíma, pozdějšího císaře [[Džahángír]]a, a [[Rádžpúti|rádžputské]] prineznyprincezny. V [[dětství]] byl oblíbencem svého dědečka, císaře [[Akbar]]a, který na něj měl značný vliv. Jeho původní jméno bylo Churrám. Džahángír původně nepočítal s Churrámem jako se svým následníkem a jmenoval ho guvernérem oblasti [[Dakšin]]u ve střední Indii. Císařem se měl stát prvorozený syn Chusrau, který však roku [[1607]] proti otci povstal a následně byl na Džahángírův rozkaz oslepen. PozdějiChurrám se později zbavil nevlastních bratrů Parvíze a Šáhrijára, čímž se stal jediným dědicem trůnu. Jeho vztahy s otcem a nevlastní matkou, ambiciózní císařovnou Núrdžahán, nebyly příliš dobré. Ve 20. letech 17. soletístoletí vedl proti otci několik nezdařených povstání. V době otcovy nemoci po roce [[1623]] se výrazně podílel na vládě. Byl značně bezohledný, s pomocí perského aristokrata Ásafa Chána nechal otrávit slepého bratra Chusraua a nařídil vraždu svých bratranců, synů prince Danijála. Jeho manželkou se stala Ásaf Chánova dcera Ardžumand Banú Bégam, známá jako Mumtáz Mahál (Perla paláce).

Roku [[1628]] se stal císařem a na rozdíl od svých předků si za sídelní město vybral [[Dillí]], kde nechal postavit [[palác]]ový komplex, známý jako [[Červená pevnost]]. Proslul jako velký [[mecenáš]] umění, zejména malířistvímalířství [[Miniatura (malířství)|miniatur]] a [[Architektura|architektury]]. Z období jeho vlády se zachovala řada významných architektonických památek. Patří k nim např. [[Šalimarovy zahrady]], Červená pevnost s Perlovou mešitou a mnoho dalších památek v Dillí. Nejznámější je však mauzoleum [[Tádž Mahal]] poblíž Ágry, jež nechal vybudovat jako hrobku po smrti své milované ženy Mumtáz Máhal. Územní expanze [[Mughalská říše|Mughalské říše]] za Šáhdžahánovy vlády ustala, podařilo se dobýt jen některá území v Dakšinu, císař nebyl velký válečník. Podařilo se mu však konsolidovat správu říše, přestože značným zvýšením daní zhoršil sociální a ekonomické postavení venkovanů. Za jeho vlády začalo pronikání [[Angličané|Angličanů]] do [[Bengálsko|Bengálska]].

Jeho rodinný život začal velmi šťastně, skončil však tragicky. Svou ženu Mumtáz Máhal císař věrně miloval a zplodil s ní 14 [[Dítě|dětí]], z toho čtyři syny, z nichž upřednostňoval prvorozeného [[princ]]e Dáru, jenž byl vychováván jako následník. Ostatní syny pověřil správou okrajových oblastí říše. Roku [[1657]] vážně onemocněl, zřejmě [[zánět]]em [[Ledviny|ledvin]] či [[Močový měchýř|močového měchýře]]. V předtuše císařovy smrti povstali proti otci jeho tři mladší synové, kteří se pokusili na sebe strhnout moc. Vzdělaný a mírumilovný syn Dára se postavil na stranu otce, byl však bratry poražen a společně s otcem [[Věznice|uvězněn]]. Přestože on sámcísař svoji chorobu překonal, přišel o trůn a posledních osm let života strávil ve [[Věznice|vězení]]. Po Dárově porážce císařovi zbylí synové Šáh Šudža, Murád Bachš a Aurangzéb začali mezi sebou bojovat o nástupnictví. Jako nový panovník se prosadil krutý a intrikánský [[Aurangzéb]], který nechal [[Vražda|zavraždit]] vězněného Dáru i Muráda Bachše, zatímco Šáh Šudža dokázal před najatými vrahy uprchnout do sousedního království [[Arakán]]u na území dnešní [[Myanmar|Barmy]]. S uvězněným otcem Aurangzéb po zbytek života jednal velmi ponižujícím způsobem.