Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu: Porovnání verzí

'''Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu''' ([[29. května]] [[1860]], [[Vídeň]] – [[1. října]] [[1938]], [[Vídeň]]) celým jménem '''Jan Nepomuk Maria Hubert Maximín''' byl příslušník a kníže [[Šlechta|šlechtick]]ého rodu [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]], představitel tzv. ''Primogenitury'' a 14. [[Vévodství Krumlovské|vévoda krumlovský]], [[Český zemský sněm|zemský]] a [[Říšská rada (Rakousko)|říšský poslanec]] za šumavské okresy. Inicioval a financoval výstavbu železnic v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]] a na Šumavě. Po vzniku [[První republika|Československé republiky]] se se svým synem JUDr. [[Adolf Schwarzenberg (1890)|Adolfem Schwarzenbergem]] soustředil na transformaci [[Schwarzenberského dominium|Schwarzenberského dominia]] v nové republice. Byl významný mecenáš a podporovatel kulturních a vědeckých spolků.

Jan Nepomuk II. se narodil roku [[1860]] ve [[Vídeň|vídeňském]] paláci Schwarzenbergů jako nejstarší syn knížete [[Adolf Josef ze Schwarzenbergu |Adolfa Josefa]] a Idy, princezny z Lichtenštejna. V době vlády jeho děda [[Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu|Jana Adolfa II.]] a otce [[Adolf Josef ze Schwarzenbergu|Adolfa Josefa]] vrcholila modernizace hospodářství a průmyslu na schwarzenberských panstvích, které vyústily v tzv. ''Schwarzenberský ekonomický zázrak'' v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]]. Bylo reformováno a rozvíjeno jihočeské lesnictví, zemědělství, mlékárenství, pivovarnictví, rybníkářství a dolování. Byly zakládány školy a na knížecích panstvích byli vyhledávání nadějní studenti, kteří byli následně posílání na náklady knížat za studii do zahraničí.

V duchu tradice byl proto Jan Nepomuk již od mládí připravován na převzetí rozsáhlého Schwarzenberského dominia. Maturitu složil na gymnáziu ve Vídni a následně vystudoval lesnictví v [[Mnichov|Mnichově]]. Ve Vídni se [[28. srpna]] roku [[1889]] oženil s hraběnkou Terezií, rozenou Trauttmansdorff-Weinsberg. Z manželství vzešli tři synové – [[Adolf Schwarzenberg (1890)|Adolf]], Felix a Edmund, a pět dcer – Ida, Josefína, Anna, Marie Benedikta a Terezie.

Podobně jako jeho otec kandidoval do [[Sněm království Českého|Českého sněmu]] v [[Praha|Praze]] a do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] ve Vídni, jejichž poslancem se stal roku [[1891]] a v nichž setrval do konce [[První světová válka|první světové války]]. V pozici poslance usiloval o vybudování železniční sítě v jižních Čechách a na [[Šumava|Šumavě]], což se mu podařilo a následnou výstavbu pak sám financoval. Byly tak vystavěny dráhy [[České Budějovice–HorníBudějovice]]–[[Horní Planá]], Prachatice–Vodňany[[Prachatice]]–[[Vodňany]] a Strakonice–Volyně–Vimperk[[Strakonice]]–[[Volyně]]–[[Vimperk]]. Roku [[1894]] nechal také zbudovat úzkokolejnou dráhu k dolům u [[Černá v Pošumaví|Černé v Pošumaví]] a dráhu k [[Chýnov|chýnovské]] vápence.

Roku [[1904]] byl jmenován generálním zplnomocněncem a ujal se tak správy schwarzenberských panství, přičemž pokračoval v započatém úspěchu svého otce a děda. Krátce po vypuknutí [[I. světová válka|I. světová války]] zemřel jeho otec kníže [[Adolf Josef ze Schwarzenbergu|Adolf Josef]] a Jan Nepomuk II. se tak stal 9. vládnoucím knížetem ze Schwarzenbergu, hlavou rodu, a 14. [[Vévodství Krumlovské|vévodou krumlovským]].

Během války se aktivně humanitárně angažoval. Financoval lazaretní vlak pro zraněné vojáky na frontě a přímo na [[Zámek Český Krumlov|krumlovském zámku založil]] vojenský lazaret. Co se hospodářství v době války týče, třebaže výroba přirozeně klesla, neboť na frontě zahynulo velké množství místních mužů a evropská ekonomika byla ve značně špatné situaci, nebyla schwarzenberská panství, infrastruktura I. světovou válkou dotčena a díky své síle představovala významný element stability v regionu.

Se vznikem [[První republika|Československa]] se Jan Nepomuk II. musel vypořádat s koncem [[Schwarzenberské dominium|Schwarzenberského dominia]] tak, jak jej přejímal od svých předků. V nové republice byly zrušeny šlechtické tituly, čímž například po 300 letech formálně zaniklo [[Krumlovské vévodství]], avšak především měla být započata [[Pozemková reforma v Československu|pozemková reforma]] doprovázena vyvlastňováním, během níž následně Jan Nepomuk II. přišel o dvě třetiny rodového majetku.

V předválečné době představovalo panství schwarzenberské primogenitury největší konsolidovaný majetek nejenom v [[České země|Čechách]], ale i v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]]. Základy Schwarzenberského dominia byly položeny, když franský diplomat [[Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu|Jan Adolf]], I. kníže ze Schwarzenbergu, zakoupil roku [[1660]] [[Třeboň|třeboňské panství]], a především pak roku [[1719]], kdy [[Adam František ze Schwarzenbergu|Adam František]] zdědil krumlovské vévodství. Schwarzenbergové dále vykupovali nová panství, na kterých během následujících století neustále zaváděli nové reformy, podporovali vzdělanost a vedli nevídanou sociální politiku.

Před vznikenvznikem republiky roku [[1918]] tak Schwarzenberské dominium v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]] představovalo 180 000 ha půdy s vysoce výkonnou produktivitou a rozvitou infrastrukturou. Panství bylo rozděleno do jednotek zvaných velkostatky (v Čechách celkem 14) se 150 místními dvory, 29 cihelnami, 16 pivovary a dále několika vápenkami, cukrovary a dalšími podniky. Správní úřady se nacházely v [[Český Krumlov|Českém Krumlově]], [[Hluboká nad Vltavou|Hluboké nad Vltavou]], v [[Lovosice|Lovosicích]] a v [[Praha|Praze]]. Vedle toho fungovala například Lesnická škola ve Zlaté koruně nebo Česká rolnická škola v Rábíně.

V nadcházejících složitých letech transformace se Jan Nepomuk ve svých 68 letech rozhodl pověřit svého syna a dědice JUDr. [[Adolf Schwarzenberg (1890)|Adolfa Schwarzenberga]] vyjednáváním se [[Státní pozemkový ústav|Státním pozemkovým ústavem]], pročež jej jmenoval svým generálním zplnomocněncem.

Podle představ československé vlády měly být nadměrné šlechtické a církevní majetky vyvlastněny a přerozděleny drobným podnikatelům a hospodářům, případně ponechány ve vlastnictví státu. Vyvlastňování však mělo probíhat pouze za poskytnutí odpovídající finanční náhrady poškozené straně. Uhrazením ceny vyvlastněného majetku primogenitury by se však stát zruinoval. Docházelo tak k podhodnocování cen majetku až o 40 % a předpokládá se, že schwarzenberská primogenitura tak byla jen při samotných výpočtech ochuzena o 300 000 000 Kčs. Zároveň byly samotné náhrady vypláceny jen velmi pomalu a v roce 1934 dlužil československý stát primogenituře cca 43 000 000 Kčs. Podle dohody měly být pohledávky splaceny do roku [[1984]].

Celkově pak bylo během let [[1922]] až [[1931]] vyvlastněno na dvě třetiny půdy primogenitury – z původních 176 000 ha zůstalo rodu jen 64 445 ha a v roce 1938 bylo vyvlastněno dalších 10 000 ha. Ve vlastnictví primogenitury tak zůstal pouze velkostatek [[Český Krumlov]], [[Hluboká]], [[Vimperk]] a [[Chýnov]] spolu s několika pozemky na třeboňsku a protivínsku.

Po vyvlastnění většiny původních velkostatků byla ekonomika regionu těžce zasažena, jelikož úspěchem dominia byla přesná spolupráce mezi jednotlivými podniky a jejich vzájemná propojenost a tedy i výrobní návaznost. Zároveň mnozí původně knížecí zaměstnanci, zvaní ''Švarcnberáci'', odmítali pracovat v nových podmínkách a v případě, že je nebylo možné přesunout do zbylých knížecích velkostatků, ze soukromých podniků a zvláštně těch státních odcházeli pryč.

Přes tato úskalí se však na cca 60 000 ha, které rodu zbyly, podařilo obnovit konjunkturu a zahájit nový, tentokrát meziválečný schwarzenberský zázrak. S prvním vyvlastňováním byla zahájená okamžitá restrukturalizace a hledána nová odbytiště. Kladl se ještě větší důraz na efektivitu a soběstačnost. Jedinečnost tohoto rodinného podniku podtrhuje i fakt, že vyvlastnění a ovládnutí tohoto majetku představovalo zásadní cíl jak pro nacistické okupanty roku [[1940]], tak i pro nastupující komunistickou moc roku [[1947]], kdy tento majetek [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] v [[Třetí republika|poválečném Československu]] představoval jeden z mála stabilních a prosperujících podniků, který přečkal zkázu války.

Mimo humanitárně-sociální oblast se Jan Nepomuk II. angažoval i v podpoře umění a vědy. Finančně podporoval různé odborné kruhy a v některých sám působil. Díky jeho finanční podpoře byla založena například [[Hvězdárna České Budějovice]]. Financoval [[Boubínská rezervace|Boubínskou rezervaci]], na [[Zámek Český Krumlov|zámcích Český Krumlov]], [[Zámek Třeboň|Třeboň]] a [[Kratochvíle (zámek)|Kratochvíle]] nechal mimo jiné důkladně zrestaurovat nástěnné malby a stejně jako jeho otec podporoval jihočeské archivnictví a místní archeologii.

V roce [[1929]] nechal pro [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrálu svatého Víta]] v [[Praha|Praze]] zhotovit u [[Karel Slivonský|Karla Slivonského]] velkolepou vitráž s patronem [[Jan Nepomucký|Janem Nepomuckým]]. Za jeho života pohostil jeho syn JUDr. Adolf Schwarzenberg prezidenta Dr. [[Edvard Beneš|Beneše]] na třeboňském zámku a především roku [[1937]] v [[Český Krumlov|Českém Krumlově]], kde mu jménem rodu daroval 1 000 000 Kčs na dostavbu československého opevnění proti [[nacistické Německo|nacistickému Německu]].

Krátce po [[Anšlus Rakouska|anšlusu Rakouska]] [[Nacistické Německo|nacistickou říší]], nechal jeho syn JUDr. [[Adolf Schwarzenberg (1890)|Adolf Schwarzenberg]] na rodinném paláci ve Vídni vyvěsit černé prapory jako výraz odporu vůči nacismu. Poté, co byly i na území [[Rakousko|Rakouska]] zavedeny rasistické zákony a [[Židé|Židům]] byl například zakázán vstup do městských parků, nechal otevřít palácové zahrady a u vchodu vyvěsit oznámení "''Zde židé vítáni''". Ve stejném paláci Jan Nepomuk II. během svého pobytu ve Vídni zemřel [[1. října]] [[1938]] den po vyhlášení [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]], která předznamenávala nejenom konec první [[První republika (seriál)|Československé republiky]], ale i soumrak [[Schwarzenbergové|schwarzenberského rodu]] ve své domovině v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]].

Jeho ostatky byly převezeny do okleštěné republiky a pohřbeny v rodinné [[Schwarzenberská hrobka (Domanín)|hrobce u Třeboně]].

O rok později musel jeho syn a dědic JUDr. Adolf Schwarzenberg spolu s rodinou uprchnout před [[gestapo|gestapem]] nejprve do [[Itálie]] a poté do [[USA]]. Jeho adoptivní syn JUDr. [[Jindřich Schwarzenberg]] byl však zatčen a transportován do [[koncentrační tábor Buchenwald|koncentračního tábora Buchenwald]]. Třebaže oba válku a nacistické útrapy přežili, byl jim zamítnut návrat do vlasti a o dva roky později byl majetek schwarzenberské primogenitury protiústavně vyvlastněn zákonem [[Lex Schwarzenberg]].