Svoboda sdružování: Porovnání verzí

Právo veřejně se sdružovat za účelem "vytváření„vytváření, šíření a prosazování názorů a idejí"idejí“<ref>Listina základních práv a svobod: Komentář, Eliška Wagnerová a spol., nakladatelství Wolters Kluwer Česká republika, Praha 2012, ISBN 978-80-7357-750-6, str. 475</ref> je jedním ze základních práv moderní demokratické společnosti, nejenom pro občany daného státu ale všeobecně pro lidi, kteří v něm žijí. V České republice je svoboda sdružování zaručena [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] (článek 20), Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (článek 22) a [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod]] (článek 11).

Sdružovací právo je zárukou svobody ve dvojím smyslu. Na jedné straně dává člověku právo být členem sdružení, které si sám vybere, nebo které se rozhodne založit. Pokud je člověk členem sdružení, má právo být chráněn před diskriminací, jež je vyvolávaná na základě předsudků, spojených s oním sdružením. Toto je zváno pozitivním aspektem. Negativní aspekt se vztahuje na svobodu, jež by se mohla jevit jako protiklad sdružovacího práva. Jedná se totiž o tzv. "právo„právo nesdružovat se"se“,<ref>Evropská úmluva o lidských právech, Jiří Kmec a spol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 2012, ISBN 978-80-7400-365-3, str. 1129</ref> kdy člověk nemůže být nikým nucen, aby se stal členem sdružení, ani být diskriminován kvůli rozhodnutí nezačlenit se.