Ženevské úmluvy: Porovnání verzí

podmínky a pravidla na ochranu obětí války během ozbrojených konfliktů podle [[mezinárodní právo|mezinárodního práva]]. Poslední revize ženevských úmluv byly sjednány na diplomatické konferenci konané v [[Ženeva|Ženevě]] od 21. dubna do 12. srpna [[1949]], přičemž byly aktualizovány přechozípředchozí [[první Ženevská úmluva]], [[druhá Ženevská úmluva]] a [[třetí Ženevská úmluva]] a doplněna [[čtvrtá Ženevská úmluva]]. Ženevské úmluvy byly [[ratifikace|ratifikovány]] celé nebo s [[výhrada (mezinárodní právo)|výhradami]] 194 státy.<ref>{{cite web|url=http://www.icrc.org/ihl.nsf/WebSign?ReadForm&id=375&ps=P|work=International Humanitarian Law|title=State Parties / Signatories: Geneva Conventions of 12 August 1949|publisher=International Committee of the Red Cross|accessdate=2007-01-22}}</ref>

Ženevské úmluvy původně upravovaly ochranu obětí ozbrojených konfliktů (ženevské právo), avšak dodatkové protokoly z roku 1977 upravují i způsoby a prostředky vedení války (haagské právo, jehož dalšími prameny jsou také [[Haagské úmluvy]], [[Ženevský protokol]], Úmluva o zákazu nebo omezení některých konvenčních zbraníazbraní a řada dalších smluv).{{Fakt/dne|20140823085505}}

Ženevské úmluvy spolu se svými dodatkovými protokoly představují základní [[pramen práva|prameny]] [[válečné právo|válečného práva]]. Jejich hlavní zásadou je, že v případě války musí být respektována důstojnost lidské bytosti a bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování musí být před válkou a jeho následky chráněni ti, kdo se konfliktu přímo neúčasníneúčastní, jakož i ti, kdo byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí. Smluvními stranami Ženevských úmluv jsou všechny státy světa a jejich zásady a zásady [[protokol I|prvního]] [[Protokol II|druhého]] dodatkového protokolu jsou součástí [[mezinárodní obyčejové právo|mezinárodního obyčejového práva]] a z toho titulu zavazují každého člena mezinárodního společenství.{{Fakt/dne|20140823085505}}