Jiří Karásek ze Lvovic: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení parametrů |
doplnění IB, Díla a Životopisu, typo |
||
Řádek 7:
| datum narození = [[24. leden]] [[1871]]
| místo narození = [[Praha]] {{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| datum úmrtí = [[5. březen]] [[1951]]
| místo úmrtí = Praha {{Vlajka a název|Československo}}
| národnost = česká
| vzdělání = středoškolské
| povolání = poštovní úředník
| hnutí = [[Dekadence]]
| reprezentativní díla = ''Zazděná okna'' (1894), ''Sodoma'' (1905), ''Impresionisté a ironikové'' (1903)
| mecenáši =
| ovlivněný = [[Stanisław Przybyszewski]]
| vliv na =
| ocenění =
Řádek 26:
}}
'''Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic''', vlastním jménem '''Josef Karásek'''<ref name="rfr1">''Lexikon české literatury 2/II K–L.'' Praha: Academia, 1993. S. 664.</ref>, podle jiných zdrojů „vlastním jménem“ '''Jiří Antonín Karásek'''<ref>''Česká literatura od počátků k dnešku.'' Praha: NLN, 1998. S. 409 a 1006 (dále jen ''Česká literatura'').</ref> nebo „občanským jménem“ '''Josef Jiří Antonín Karásek'''<ref>Novák, J. V., NOVÁK, A. ''Přehledné dějiny literatury české.'' S. 921.</ref> ([[24. leden|24. ledna]] [[1871]] [[Smíchov]], [[Praha]] – [[5. březen|5. března]] [[1951]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[básník]], [[spisovatel]] a [[kritik]]. Jeho první díla byla napsána pod vlivem naturalismu,{{Doplňte zdroj}} později začal tvořit [[dekadence|dekadentně]] a stal se předním představitelem tohoto směru. Jako kritik používal impresionistických postupů.
Uspořádal také [[Poštovní muzeum Praha|pražské poštovní muzeum]], byl také sběratel drobné grafiky, působil v časopisu ''[[Český bibliofil]]''. Zajímal se o [[okultismus]] a byl členem české společnosti hermetiků [[Universalia]].
Řádek 33:
== Životopis ==
Po ukončení studia na [[Malostranské gymnázium|Malostranském gymnáziu]] v [[Praha|Praze]] roku [[1871]] pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.<ref>Med, Jaroslav, ''Básník marné touhy'', in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s. 13</ref> Poté žil rok v Bavorsku. Po roce 1891 nastoupil jako úředník k poště, pak byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu.
V roce [[1894]] založil společně s [[Arnošt Procházka|Arnoštem Procházkou]] časopis ''[[Moderní revue]]'', ve kterém uveřejňovali zejména českou a francouzskou dekadentní tvorbu. V následujícím roce se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu homoerotického cítění, což bylo jeho osobní téma. Za první republiky postupně vydával dva "listy pro sexuální reformu" - ''Hlas'' a ''Nový hlas''.<ref name="Lishaugen">LISHAUGEN, Roar: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/12/nejista-sezona-jine-literatury- Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a současnost, č. 12/2007. (online)]</ref>
Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu (48 000 svazků)<ref>Katalog online: http://nris.nkp.cz/Katalog.aspx?sigla=ABE336&katkey=PNPKKG</ref>
Byl také spisovatelem, autorem řady básní i próz. Některé z jeho románů jsou nyní řazeny do literatury science fiction<ref name="Adamovič">{{Citace monografie
Řádek 52:
| strany = 112
}}</ref>.
Duchovní souznění ho spojovalo s malířem [[Jan Zrzavý|Janem Zrzavým]], který se ve své tvorbě z počátku 20. století inspiroval mj. i Karáskovými básněmi z [[dekadence|dekadentního]] období. V roce [[1910]] daroval básníkovi svou kresbu ''Hlava Jana Křtitele''. Karásek také v únoru [[1948]] otevíral Zrzavého výstavu v [[Brno|Brně]], na dlouhou dobu poslední.<ref>Srp, Karel – Orlíková, Jana, ''Jan Zrzavý'', Academia, Praha 2003, s. 102, 336</ref>
Zemřel téměř zapomenutý v [[Praha|Praze]] roku [[1951]] na [[zápal plic]].
Po celý život vášnivě sbíral
== Dílo ==
* ''Zazděná okna'' ([[1894]])
* ''Sodoma'' ([[1895]]) – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o deset let později po interpelaci sociálnědemokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu
* ''Stojaté vody'' ([[1895]]), próza
* ''Kniha aristokratická'' ([[1896]]) - nové vydání těch básní ze sbírky Sodoma, které nebyly zabaveny cenzurou
* ''Sexus necans'' ([[1897]])
* ''
* ''Impresionisté a ironikové'', ([[1903]])
* ''Hovory se smrtí'' ([[1904]]),
* ''Romány tří mágů'': ''Román Manfreda Macmillena'' ([[1907]]), ''Scarabaeus'' ([[1908]]), ''Ganymedes'' ([[1925]])
* ''Endymion'' ([[1909]])
* ''Ostrov vyhnanců'' ([[1912]])
* ''Písně tulákovy o životě a smrti'' ([[1930]])
* ''Ztracený ráj'' ([[1938]])
* ''Zplozenci pekla'' ([[1940]]) přepracovaný román Josefa Jiřího Kolára
* ''Poslední vinobraní'' ([[1946]])
* ''Vzpomínky'' (posmrtně, [[1994]])
== Odkazy ==
| |||