Rusko-japonská válka: Porovnání verzí

Rusko expandovalo na celém Dálném východě po celé [[19. století]]. Rusové zde potřebovali opěrný bod pro své válečné loďstvo. Všechny ruské přístavy na východě ovšem přes zimu zamrzaly, a tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v&nbsp;[[Mandžusko|Mandžusku]]. Jedním z těchto přístavů byl [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]]. Tento přístav si ruská flotila zvolila jako svůj opěrný bod a ruská diplomacie dohodla jeho pronájem za ruskou pomoc se splácením čínských válečných reparací z [[První čínsko-japonská válka|Prvníprvní čínsko japonské války]]. Poté mohla kontrolovat [[Žluté moře]], [[Korejský záliv]] a&nbsp;čínské pobřeží. Japonsko, které se od [[Reformy Meidži|reforem Meidži]] velmi rychle stalo [[Asie|asijskou]] mocností, se cítilo ohroženo ruskou expanzí. Poslední kapkou bylo ruské rozhodnutí, že budovaná [[transsibiřská magistrála]] povede přes Mandžusko a bude napojena na Port Arthur a ruská neochota vzdát se své expanzivní politiky v severní Koreji.<ref>Podrobněji viz KODET, Roman. Rusko-japonské soupeření na Dálném východě na přelomu 19. a 20. století. ''Historický obzor'', 2004, 15 (1/2), s. 8-13. ISSN 1210-6097.</ref>