Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 92 bajtů ,  před 5 lety
drobné úpravy v úvodu
| místo = poblíž Adrianopole (dnešní [[Edirne]], [[Turecko]])
| výsledek = vítězství Gótů
| strana1 = [[ŘímskáŘímské říšeimpérium]]
| strana2 = [[Gótové]]
| velitel1 = [[Valens]] †
| ztráty2 = neznámé
|}}
V '''bitvěBitva u Adrianopole''' se odehrála [[9. srpen|9. srpna]] [[378]] utkalomezi [[Starověký Řím|římskéřímským]] vojskovojskem pod velením [[Seznam římských císařů|římského císaře]] [[Valens|Valenta]] s [[Gótové|Góty]] vedenými [[Fritigern]]em. Střetnutí se odehrálo severně od římského města Adrianopol (nynější [[Edirne]]) a skončilo drtivým vítězstvím [[barbarGótové|Gótů]]ů, když v boji zahynula většina římských vojáků včetně samotného Valenta. Přestože vítězní Gótové nedokázali svého úspěchu nijak využít a o několik let později se Římanům dokonce podrobili, setrvali na území říše, přičemž se stali trvalým mocenským faktorem ovlivňujícím římskou politiku a destabilizujícím faktorem [[balkán]]ské provincie. Průběh bitvy lze poměrně dobře rekonstruovat na základě popisu soudobých historiků [[Ammianus Marcellinus|Ammiana Marcellina]], [[Orosius|Orosia]] a [[Eunapios|Eunapia]].
 
== Příchod Gótů ==
 
V sedmdesátých letech [[4. století]] se v oblastech severně od [[Černé moře|Černého moře]] objevili [[Hunové]], nomádi původem ze [[střední Asie]], jejichž vpád do [[Východní Evropa|východní Evropy]] je označován za počátek období [[stěhování národů]]. Hunové si při svém postupu nejprve podrobili [[Alani|Alany]] a kolem roku [[375]] vyvrátili říši gótských [[Greutungové|Greutungů]], nacházející se na jižní [[Ukrajina|Ukrajině]]. Značná část Greutungů se poddala vítězům, ovšem mnoho jiných před nimi uprchlo směrem na západ. Neustávající hunský tlak přiměl jinou skupinu [[Gótové|Gótů]], známou jako [[Tervingové]], sídlící při dolním [[Dunaj]]i, aby v roce [[376]] požádala císaře [[Valens|Valenta]] o svolení usadit se v [[Starověký Řím|římské]] provincii [[Moesie|Moesii]]. Valens tehdy pobýval s jádrem své armády na východě, kde právě vedl válku s [[Perská říše|Peršany]], a nemohl Gótům příliš bránit v překročení Dunaje[[Dunaj]]e.<ref>Kulikowski, Michael. ''Rome's Gothic Wars''. s. 129</ref> Souhlasil proto, aby vůdci Tervingů [[Alavivus]] a [[Fritigern]] vstoupili se svými lidmi na římské teritorium a jejich příchod označil za vítanou příležitost k doplnění vojska o gótské rekruty a rozmnožení příjmů státní pokladny.
 
Římané často přijímali do říše příslušníky poražených kmenů a umožnili jim obdělávat půdu výměnou za vojenské služby.<ref>Heather, Peter. ''The Fall of the Roman Empire''. s. 159</ref> Nicméně množství Gótů, jež v roce 376 dorazilo k Dunaji, bylo neobvykle vysoké,<ref>Eunapios hovoří o 200 000 osob, ovšem tento údaj je brán s rezervou. Kulikowski, Michael. ''Rome's Gothic Wars''. s. 130</ref> Římané tudíž nebyli schopni Tervingy odzbrojit, ani jim zajistit nezbytný přísun potravin.<ref name="Herw82">Wolfram, Herwig. ''The Roman Empire and its Germanic Peoples''. s. 82</ref> Mezitím se k hranicím říše přiblížili i Greutungové, jejichž velitelé [[Alatheus]] a [[Safrax]] se obrátili na Valenta s obdobnou žádostí o azyl, jako před nimi představitelé Tervingů. Ačkoli tyto Góty císař odmítl vpustit do říše, Greutungové se i nadále zdržovali v blízkosti Dunaje.<ref>Kulikowski, Michael. ''Rome's Gothic Wars''. s. 132</ref>
 
Přijetí Tervingů do Moesie naráželo na nesouhlas nezanedbatelné části římské společnosti. Četní politici a generálové byli přesvědčeni, že [[Barbar|barbaři]] pobývající uvnitř hranic říše se jednoho dne stanou pro římský stát vážnou hrozbou. Jiní zastávali názor, k němuž se přiklonil i císař Valens, že možné výhody převáží nad případnými problémy. Naproti tomu římské obyvatelstvo žijící v oblastech zasažených přílivem Gótů nepociťovalo nadšení ze svých nových sousedů. [[Církev]] spatřovala v Gótech barbary, kteří si podrželi mnohé ze svých [[Pohanství|pohanských]] zvyků. Navíc valná část z nich se přiklonila k [[Ariánství|arianismu]], pokládanému ostatními [[Křesťanství|křesťany]] za [[Hereze|herezi]]. Valens však těmto výhradám nevěnoval pozornost, protože byl sám arián, což mu mezi Tervingy zajišťovalo jistou míru důvěry. Krom toho nepovažoval nebezpečí vzpoury za vysoké, neboť Gótové mu poskytli hojné doklady o tom, že chtějí sloužit říši<ref name="HerDu120">Wolfram, Herwig. Dunlap, Thomas J. ''History of the Goths''. s. 120</ref> a jsou ochotni přijmout její kulturu.<ref>Burns, Thomas S. ''Barbarians within the Gates of Rome''. s. 25</ref>