Bitva u Adrianopole: Porovnání verzí

| strana1 = [[ŘímskáŘímské říšeimpérium]]

V '''bitvěBitva u Adrianopole''' se odehrála [[9. srpen|9. srpna]] [[378]] utkalomezi [[Starověký Řím|římskéřímským]] vojskovojskem pod velením [[Seznam římských císařů|římského císaře]] [[Valens|Valenta]] s [[Gótové|Góty]] vedenými [[Fritigern]]em. Střetnutí se odehrálo severně od římského města Adrianopol (nynější [[Edirne]]) a skončilo drtivým vítězstvím [[barbarGótové|Gótů]]ů, když v boji zahynula většina římských vojáků včetně samotného Valenta. Přestože vítězní Gótové nedokázali svého úspěchu nijak využít a o několik let později se Římanům dokonce podrobili, setrvali na území říše, přičemž se stali trvalým mocenským faktorem ovlivňujícím římskou politiku a destabilizujícím faktorem [[balkán]]ské provincie. Průběh bitvy lze poměrně dobře rekonstruovat na základě popisu soudobých historiků [[Ammianus Marcellinus|Ammiana Marcellina]], [[Orosius|Orosia]] a [[Eunapios|Eunapia]].

V sedmdesátých letech [[4. století]] se v oblastech severně od [[Černé moře|Černého moře]] objevili [[Hunové]], nomádi původem ze [[střední Asie]], jejichž vpád do [[Východní Evropa|východní Evropy]] je označován za počátek období [[stěhování národů]]. Hunové si při svém postupu nejprve podrobili [[Alani|Alany]] a kolem roku [[375]] vyvrátili říši gótských [[Greutungové|Greutungů]], nacházející se na jižní [[Ukrajina|Ukrajině]]. Značná část Greutungů se poddala vítězům, ovšem mnoho jiných před nimi uprchlo směrem na západ. Neustávající hunský tlak přiměl jinou skupinu [[Gótové|Gótů]], známou jako [[Tervingové]], sídlící při dolním [[Dunaj]]i, aby v roce [[376]] požádala císaře [[Valens|Valenta]] o svolení usadit se v [[Starověký Řím|římské]] provincii [[Moesie|Moesii]]. Valens tehdy pobýval s jádrem své armády na východě, kde právě vedl válku s [[Perská říše|Peršany]], a nemohl Gótům příliš bránit v překročení Dunaje[[Dunaj]]e.<ref>Kulikowski, Michael. ''Rome's Gothic Wars''. s. 129</ref> Souhlasil proto, aby vůdci Tervingů [[Alavivus]] a [[Fritigern]] vstoupili se svými lidmi na římské teritorium a jejich příchod označil za vítanou příležitost k doplnění vojska o gótské rekruty a rozmnožení příjmů státní pokladny.

Římané často přijímali do říše příslušníky poražených kmenů a umožnili jim obdělávat půdu výměnou za vojenské služby.<ref>Heather, Peter. ''The Fall of the Roman Empire''. s. 159</ref> Nicméně množství Gótů, jež v roce 376 dorazilo k Dunaji, bylo neobvykle vysoké,<ref>Eunapios hovoří o 200 000 osob, ovšem tento údaj je brán s rezervou. Kulikowski, Michael. ''Rome's Gothic Wars''. s. 130</ref> Římané tudíž nebyli schopni Tervingy odzbrojit, ani jim zajistit nezbytný přísun potravin.<ref name="Herw82">Wolfram, Herwig. ''The Roman Empire and its Germanic Peoples''. s. 82</ref> Mezitím se k hranicím říše přiblížili i Greutungové, jejichž velitelé [[Alatheus]] a [[Safrax]] se obrátili na Valenta s obdobnou žádostí o azyl, jako před nimi představitelé Tervingů. Ačkoli tyto Góty císař odmítl vpustit do říše, Greutungové se i nadále zdržovali v blízkosti Dunaje.<ref>Kulikowski, Michael. ''Rome's Gothic Wars''. s. 132</ref>