Jan Erazim Vocel: Porovnání verzí

{{Infobox - osobaPolitik

| jméno = Jan Erazim Vocel

| obrázek popis= Jan Vilímek - Jan Erazim Vocel.jpg

| datum narozenídatum_narození = {{Datum narození|1803|8|23}}

| místo narozenímísto_narození = [[Kutná Hora]]<br />{{Vlajka a název|ČeskéHabsburská královstvímonarchie}}

|datum_úmrtí datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1871|9|16|1803|8|23}}

|místo_úmrtí místo úmrtí = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}

Po absolvování obecné školy v Kutné Hoře jej katecheta doporučil ke studiu v [[Praha|Praze]] na [[Řád zbožných škol|piaristickém]] gymnáziu v Panské ulici. Dále jeden rok studoval filozofii na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě,]] a odešel na práva na univerzitu do [[VídeňVídeňská univerzita|VídniVídeňskou univerzitu]]. Tam se seznámil s [[František Palacký|Františkem Palackým]], který se stal jeho celoživotním přítelem, stejně jako malíř [[Josef Vojtěch Hellich]]. Jako chudý literát se musel živit vyučováním, zprvu učil češtinu hraběte Otakara Černína, dále dělal vychovatele ve šlechtických rodinách, nejprve u markýze Pallaviciniho, dále v rodině Leopolda Šternberka, knížete Salm-Salma a od roku 1839 v rodině hraběte Harracha. To mu umožnilo hojně cestovat (Uhry, Benátky, Řím, Neapol, Solnohradsko, Holandsko, Belgie, Německo). Jeho zálibou bylo kreslení a malování památek a krajinomalba.

Po návratu do Prahy se stýkal s čelnými představitel vlastenecké společnosti, spřátelil se s [[Josef Jungmann|Josefem Jungmannem]] a dalšími obrozenci. Na pozvání Palackého a [[Jan Norbert z Neuberka|Jana Norberta Neuberka]] se stal roku 1843 prvním jednatelem [[Sbor archeologický|Sboru archeologického]] musea českého a zároveň po [[Pavel Josef Šafařík|Pavlu Josefu Šafaříkovi]] převzal redakci ''[[Časopis Národního muzea|Časopisu českého muzea]]''.

V roce 1848 vstoupil do řad pracovníků muzea jako kurátor, stal se setníkem gardy ''Svornost,''. poslancemBěhem zemského[[Revoluce sněmu1848–1849 i&nbsp;říšskév radyRakouském (člencísařství|revolučního školskéhoroku výboru).1848]] Pose opětovnémzapojil zavedeníi absolutismudo zanechalpolitického politickédění. iVe novinářské[[volby činnosti,do přestalrakouského psátŘíšského básněsněmu a1848|volbách malovat.<ref>Kapitolyroku z1848]] českéhobyl dějepisuzvolen umění/1,na edrakouský ústavodárný [[Kroměřížský sněm|Říšský sněm]]. ChadrabaZastupoval Rvolební aobvod kol[[Polička]] v Čechách., Odeon,Uvádí Praha,se 1986jako literát.</ref>{{Citace elektronické monografie

Zprvu byl činný jako literát, vydával řadu romantických básnických a historicko-beletristických děl, samostatně i ve sborníkáchsbornících, v němčině i češtině, např. v časopisu ''[[Bohemia (deník)|Bohemia]]'', ''[[Květy (časopis)|Květy]]'', či ve sborníkáchsbornících ''Aurora'', ''České besedy'', ''Denice aneb Noworočenka'', ''Horník'', ''Libussa'', ''Wesna'', či ''Perly české''. Tituly jeho publikací svědčí pro převážně historické zájmy: ''Přemyslovci'', ''Vězeň na Křivoklátě'', ''Krvočíše'' ( o pěstování vinné révy za Karla IV.), ''Kamenný dům'', ''Mílek'', psal také dramata, např. truchlohru ''Harfa'', ''Poslední Orebita'', ''Meč a kalich'', ''Labirint slávy,''.

* ''Anthologie z nowočeské literatury''

* ''Grundzüge der böhmischen Altherthumskunde'' (1845);

* dvojdílný spis ''Pravěk země české'' (1862). Tímto dílem položil základy k vědecké archeologii u nás. Významné je jeho pojednání o památném [[Podmokelský poklad|Podmokelském pokladu]], či rozbor nástěnných maleb o legendě sv. Jiří na zámku v Jindřichově Hradci. Jeho dílo si získalo velký ohlas i v zahraničí.

Jméno Jana Erazima Vocela bylo umístěno pod okny Národního muzea v [[Praha|Praze]] spolu s mnoha dalšími, viz [[Dvaasedmdesátdvaasedmdesát jmen české historie]].

[[Kategorie:NarozeníAbsolventi 1803Vídeňské univerzity]]

[[Kategorie:ÚmrtíAbsolventi 1871Univerzity Karlovy]]