Kostel Jména Panny Marie (Křtiny): Porovnání verzí

První písemná zmínka o Křtinách se nachází v textu imunitní listiny, vydané papežem Řehořem IX. v září 1237, kde se obec vyskytuje mezi dalšími vesnicemi v majetku zábrdovických [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrátů]], kteří snad mohli být i jejich zakladateli. Již na konci 13. století se zde nacházel kostel, jak dokazuje listina biskupa Antonína z roku 1299{{Fakt/dne|20121208234217}}<!--ktery antonin? olomouckym biskupem byl Dětřich z Hradce-->, v níž udělil odpustky návštěvníkům křtinského a zábrdovického kostela. Dodnes nedořešená je otázka existence dvou středověkých kostelů v obci. Menší kostel tzv. český, ležel přibližně na místě dnešního barokního chrámu. Severně od něj, v místech dnešní kaple sv. Anny, se nacházela větší kostelní stavba, snad patřící ženskému klášteru premonstrátek, které barokní literatura uvádí ve spojitosti se zničením kláštera husity 1423 (popř. 1424). Tento větší kostel nebyl od [[Husitství|husitských]] válek až do 17. století obnovován a socha Panny Marie byla přesunuta do menšího, původně farního, kostela. V prvním desetiletí 18. století došlo k nákladným opravám starých kostelů, což dokazuje, že za opata Hájka (1695 – 1712) se s novou výstavbou v obci nepočítalo. Avšak jeho nástupce, opat Hugo Bartlicius (1712 – 1738), se rozhodl vystavět nové poutní místo a pro tento úkol získal [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichela]].<{{#tag:ref>|První Santiniho zakázka pro premonstrátský řád byla obnova a částečná novostavba vyhořelého klášterního kostela v Želivě. Pro zdejšího opata Jeronýma Hlínu pracoval od roku 1714. Zřejmě ve stejné době, kdy začíná pracovat i pro zábrdovického opata ve Křtinách. Zda jej opat Bartlicius pozval na doporučení svého želivského spolubratra, či ještě dříve na základě znalosti jiných děl, nelze doložit.</ref>|group="p"}} Vzhledem k tomu, že po zrušení zábrdovického kláštera císařem [[Josef II.|Josefem II.]] v roce 1784 zanikly zřejmě všechny písemné i plánové dokumenty, týkající se Santiniho účasti na novostavbě ve Křtinách, zůstává základním pramenem stavba samotná.

Poutní areál sestává z centrálního kostela jménaJména P.Panny Marie na půdorysu řeckého kříže, orientovaného na sever, na východní straně na něj navazuje ambitové nádvoří s věžovou kaplí sv. Anny, která měla mít protějšek v nikdy nepostavené západní kapli sv. Josefa rovněž s ambitem, severně od kostela se nachází [[Křtiny (zámek)|proboštství]], které bylo oproti původnímu projektu provedeno jen z části.<{{#tag:ref>|Vzhledem k velkému obsahu, kompletní popis nejen půdorysu poutního areálu k dispozici v: Mojmír Horyna, ''Jan Blažej Santini – Aichel'', Praha 1998, s. 332 – 335.</ref>|group="p"}}

Důležitou roli v osnově půdorysu, která je určena geometrickými vztahy základního kružnicového schématu, hrají opsané a vepsané [[Pětiúhelník|pentagony]], které mohou odkazovat k pěti ranám Kristovým stejně jako k symbolu univerzality. Symboliku pětice doplňuje rovněž význam dalších čísel (3, 4 a 12). V jinak ryze barokní stavbě se nacházejí některé také latentní gotismy. Jde především o hustě skládané lineární profily říms, trojlisté záklenky oken a vnitřní ochozy chrámu, které navazují na typ středověkých ochozových centrál. Tvarosloví interiéru i exteriéru vychází z kompozitního řádu. V exteriéru jsou skladebné poměry pilastrů[[pilastr]]ů i utváření jejich detailů volnější než v interiéru chrámu. Tu jsou pilířové úseky stěn osazeny pilastrovými srostlicemi kompozitního řádu, nasazenými na vysokém soklu a vynášejícími [[kladí]]. „''Podstatnou součástí utváření stěny je i bohatá škála arkádových a okenních otvorů, které otevírají plochy polí a utvářejí onen podivuhodný světelně transparentní charakter zdi. Na osy otvorů navazují i velká, výškově oválná okna, probírající paty kleneb. Působení dosedu klenby na korunu stěn je tím výrazně vylehčeno. Klenební plochy působí spíše jako vzhůru se vzdouvající než dosedající a tlačící směrem dolů. Kumulace světla v horní části prostoru rovněž toto optické vylehčení až odhmotnění stěn a kleneb podporuje.''“<ref> Mojmír Horyna, ''Jan Blažej Santini – Aichel'', Praha 1998, s. 335.</ref> Skvěle zvládnutá je i krajině urbanistická situace areálu.

== ReferenceGalerie ==

=== Literatura ===

=== Související články ===

=== Externí odkazy ===