Svatý Metoděj: Porovnání verzí

 

{{různé významy|tento=apoštolu Slovanů}}

 

'''Svatý Metoděj''' (řecky ''Μεθόδιος, Methodios''; latinsky ''Methodius'') (*813 (prameny uvádějí i 815) v Soluni – †6. dubna 885 na Moravě), významný [[Byzantská říše|byzantský]] (řecký) právník, státník a teolog, jeden z nejvýznamnějších učenců [[9. století]]. V barokních textech se vyskytuje i slovanská (česká) podoba jeho jména: '''Strachota'''; původně se však jmenoval '''Michael'''.

Metoděj byl pochován ve velkém (hlavním, synodním, kapitulním, sněmovním) chrámu ve zdi za oltářem svaté Bohorodičky.

Místo posledního odpočinku svatého Metoděje není dosud známo. Místo, které odpovídá písemné zprávě, bylo objeveno v základech boční zdi presbytáře kostela na tzv. metropolitní výšině v [[Sady (Uherské Hradiště)|Uherském Hradišti–Sadech]]. Hrob se však našel prázdný a bez důkazů, že patřil slavnému světci. Pokud tomu tak skutečně bylo, byly zřejmě ostatky přeneseny a ukryty před Wichingem neznámo kam.

 

Když se Arnulf a Svatopluk v roce 885 opět spřátelili, Wiching nabyl zase více moci. Ve spojení s Arnulfem se vynasnažil, aby Metodějovi žáci byli násilím vyhnáni z Moravy. Tak jako dříve, tak i v tomto případě zřejmě používal k dosažení svého cíle podvržených papežských listů. Podle Wichingových zpráv byl sestaven papežský list [[Štěpán V. (papež)|Štěpána V. (VI.)]], kterým byl právě Wiching ustanoven Metodějovým nástupcem jako moravský biskup. Kromě toho papež vyslal na Moravu legáta biskupa Dominika se dvěma kněžími s pokynem, že Gorazd, než bude moci vykonávat pravomoci, se musí nejprve dostavit do Říma. Mezi stranou Wichingovou a Gorazdovou nastal konflikt, kterému nezabránil ani Svatopluk, příliš svázaný s Arnulfem i Wichingem. Metodějovi žáci odmítli uznat Wichinga za biskupa a Wiching využil momentální Svatoplukovy nepřítomnosti a vystoupil s vojenskou mocí, poskytnutou mu k ruce Arnulfem. Za pozdějšího nepřátelství Svatopluka s Arnulfem (v roce 890) byl Wiching nucen uprchnout z Moravy do služeb Arnulfa.

 

Nejvýznačnější z dvou set Metodějových žáků, Gorazd, [[Kliment Ochridský|Kliment]], [[Svatý Naum|Naum]], Angelár a Sáva (Theofylakt přidává i jméno Vavřinec-Laurentius), byli uvězněni a posléze jednotlivě vyvedeni za hranice země. Kněží, kteří byli prodáni do otroctví, byli v Benátkách osvobozeni lidmi císaře Basileia a císařem uvedeni do svého postavení a hodností. Rozešli se po slovanských zemích, kde s úspěchem pokračovali v apoštolské a osvětové činnosti a přenesli tam dědictví Metoděje. Nejpříhodnější půdu našli v [[První bulharská říše|Bulharsku]], kde byli přijati s velkou poctou.

 

== Reference ==