Hedvika z Anjou: Porovnání verzí

Až do roku [[1370]] vládla v Polsku dynastie [[Piastovci|Piastovců]]. Jejich poslední král [[Kazimír III.]] (syn [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislava I. Lokýtka]]) nezanechal legitimního syna. Měl sice vnuka, ale toho pro jeho mládí nepovažoval za schopného vlády. Prohlásil tedy za následníky svou sestru [[Alžběta Polská|Alžbětou Polskou]] ([[1305]] - [[1380]]) a jejího syna [[Ludvík I. Uherský|Ludvíka I. Uherského]]. Ludvík byl sice korunován, ale faktickou moc si podržela Alžběta až do své smrti v roce [[1380]]. Ludvík zemřel krátce po ní v roce [[1382]] a uherský trůn zdědila nejstarší dcera [[Marie Uherská|Marie]], i když regentkou se stala její matka [[Eliška Bosenská]].

Ludvík zemřel krátce po ní v roce [[1382]] a uherský trůn zdědila nejstarší dcera [[Marie Uherská|Marie]], i když regentkou se stala její matka [[Eliška Bosenská]]. [[Malopolsko|Malopolská]] šlechta, která byla faktickým vládcem Polska, nechtěla pokračovat v personální unii s Uherskem a nechtěla ani akceptovat Mariina snoubence [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] jako regenta. Vybrala si proto jako novou polskou královnu Mariinu mladší sestru Hedviku. Po dvou letech sporů s regentkou Eliškou Bosenskou a po občanské válce ve [[Velkopolsko|Velkopolsku]] ([[1383]]) byla konečně Hedvika ve věku deseti let v Krakově korunována jako ''Hedwig Rex Poloniae'' (Hedvika, polský král) a nikoliv ''Regina Poloniae'' (královna), aby se zdůraznilo, že je vládcem ze svého vlastního práva a nikoliv jen jako něčí snoubenka.

Krátce po Hedvičině korunovaci se vynořili další uchazeči o sňatek a do Krakova přijel Hedvičin snoubenec [[Vilém Rakouský]] s požadavkem naplnění předchozích dohod. To se mu však nepodařilo. Z Krakova byl vypuzen a Hedvika sama zasnoubení zrušila. Vilém si později vzal Hedvičinu sestřenici Janu II. Neapolskou.

V roce [[1385]] došlo kek sjednocenípersonálnímu spojení Polska a Litvy. [[Litva]] byla v té době poslední pohanskou zemí v Evropě. Litevský velkokníže [[Vladislav II. Jagello|Jogaila]] (polsky Jagiełło) přijal křesťanství a při křtu obdržel jméno Vladislav. V březnu [[1385]] se rovněž konala svatba 36letého Jogaila s 12letou Hedvikou a krátce po ní byl Jogailo korunován na polského krále jako [[Vladislav II. Jagello]].

O rok později byla patrně na Zikmundův rozkaz z Uher unesena Hedvičina matka Eliška a sestra Marie Uherská. Eliška byla zavražděna, ale Marie byla posléze propuštěna. Zemřela v roce [[1395]] ve vysokém stupni těhotenství a za velmi podezřelých okolností.

Jako královna měla Hedvika patrně velmi málo skutečné moci vzhledem k silné pozici polské šlechty a vládě krále Vladislava. Byla však velmi aktivní v politickém, diplomatickém a kulturním životě. Zasloužila se o překlady četných latinských knih do polštiny. Mnoho ze svého bohatství věnovala na dobročinné účely, zakládala nemocnice a kláštery. Zasloužila se o založení biskupství ve [[Vilnius]]u a věnovala značné finanční prostředky na znovuvybudování krakovské univerzity, která na počest její a jejího manžela nese jméno [[Jagellonská univerzita]]. Roku 1397 královna Hedvika založila Litevskou kolej a zvláštní odloučený internát pro Rusíny, resp. pro Ukrajince a Bělorusy při Pražské universitě.

[[22. květen|22. května]] [[1399]] Hedvika (26-letá) porodila dceru Elišku. Matka i dcera však do měsíce zemřely na poporodní komplikace. Oběa byly pohřbeny ve [[Wawel|Wawelské katedrále]] v Krakově.