Verze z 22. 9. 2013, 15:20 editovat Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací m yupo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 9. 2014, 15:04 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 716 378 editací m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 2: {{Infobox Zbraně \|Jméno= SKS \|Obrázek= [[~~Image~~Soubor:SKS - Ryssland - AM.045810.jpg\|300px\|SKS-45]] \|Popis= \|Původ= {{flagicon\|SSSR}} [[Sovětský svaz\|SSSR]] Řádek 59: '''Samonabíjecí Karabina Simonov 45''' ([[ruština\|rusky]] ''Самозарядный карабин системы Симонова'') je [[samonabíjecí zbraň\|samonabíjecí]] karabina sovětské výroby vyráběná v letech těsně po [[druhá světová válka\|druhé světové válce]] a rozšířená dosud v rozvojových zemích celého světa. == Historie a použití == [[~~Image~~Soubor:Yugo SKS.jpg\|thumb\|left\|Jugoslávská SKS M59/66]] [[~~File~~Soubor:SKS Clip charge.JPG\|thumb\|right\|SKS může být rychle nabíjena díky použití jednorázových pásků na 10 nábojů]] Karabinu sestrojil [[Sergej Gavrilovič Simonov\|S. G. Simonov]], k jejímu zavedení do armády došlo s prvními automaty [[Kalašnikov]], což byl i důvod k jejímu rychlému vyřazení z výzbroje sovětské armády (Kalašnikov byl celkově výhodnější). Ponechána byla pouze k ceremoniálním účelům. Jednoduchá, odolná a výkonná karabina SKS se rozšířila po celém území sovětské sféry vlivu a v mnoha rozvojových zemích. Používána byla v [[Afrika\|Africe]], na [[Střední východ\|Středním východě]] i v [[jihovýchodní Asie\|jihovýchodní Asii]]. Karabina SKS 45 byla vyráběna v [[Jugoslávie\|Jugoslávii]] pod označením '''M59''' nebo varianta '''M59/66''', která je osazena nástavcem a mířidly pro střelbu [[granát (zbraň)\|granátů]]. Další zemí kde se modifikace SKS 45 uplatnila je [[Čína]], zde byla karabina zavedena pod označením '''Typ 56'''. Čína produkovala i různé další odvozené varianty, u kterých došlo k mnoha vylepšením a konstrukčním změnám. Odlišně bylo řešeno uzamčení, závěr otočný podél své osy. Dále byl změněn mechanizmus odběru plynu a zvýšila se kapacita schránky. Karabina byla uzpůsobena i pro střelbu dávkou. == Konstrukce ==▼ ▲==Konstrukce== Zbraň pracuje na principu odběru prachových plynů, má uzamykání hlavně pomocí vykývnutí závorníku. Pevná nábojová schránka je plněna deseti náboji pomocí nábojového pásku. Umožňuje pouze střelbu jednotlivými ranami. Je to první zbraň určená pro sovětský náboj střední výkonnosti [[7,62 x 39 mm]], který byl později používán ve zbraních systému [[Kalašnikov]]. Řádek 77 ⟶ 76: * Účinný dostřel 500 m == Literatura == * A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3 == Externí odkazy== * {{Commonscat\|SKS}}▼ * Samonabíjecí karabina SKS na [http://world.guns.ru/rifle/rfl01-e.htm Modern Firearms] ▲{{Commonscat\|SKS}} [[Kategorie:Samonabíjecí pušky]]

SKS: Porovnání verzí