Martin Růžek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Film: doplnění poslední role ve filmu "V erbu lvice" - Wikipedie
mBez shrnutí editace
Řádek 2:
[[Soubor:Růžek podpis.jpg|thumb|Podpis Martina Růžka (1983)]]
== Život ==
Otec, Antonín Martin, byl obchodník se suknem, maminka byla Ida, rozená Růžková. Erhart vyrůstal ve městě s velkou ochotnickou tradicí. Jeho první "divadelní role" byla role hodného vousatého trpaslíka v mateřské škole. Studium zahájil na gymnáziu v [[Náchod]]ě. Po smrti otce ([[1929]]), se rodina odstěhovala do [[Hradec Králové|Hradce Králové]], kde pak bydleli v letech [[1930]] až [[1934]]. Po přestěhování do Prahy matka obsluhovala mandl v Praze–Karlíně a Erhart studoval na karlínském reálném gymnaziugymnáziu. V roce [[1935]] se neúspěšně hlásil na pražskou konzervatoř<ref>Josef Balvín: ''Martin Růžek'', Orbis, Praha, [[1964]], str.&nbsp;5–7 </ref>. V roce [[1938]] maturoval a pokračoval na [[České vysoké učení technické v Praze|pražské technice]] ve studiu lesního inženýrství. Studia však nemohl dokončit, neboť vysoké školy byly nacisty v roce [[1939]] uzavřeny. Vystřídal několik zaměstnání (číšník, úředník na magistrátě aj.) a věnoval se ochotnickému divadlu – vystupoval v Praze na amatérských scénách, např.&nbsp;divadélko "Čin" ([[1941]]–[[1943]]). V roce [[1943]] spoluzaložil ochotnický soubor "D Tvář". Po jeho rozpadu účinkoval v poloprofesionální skupině Václava Laciny "Živé jeviště" (členem skupiny byl např. i [[Jiří Sovák]]) a od roku [[1944]] v satirickém divadle J.&nbsp;Snížka "Rozmarné divadlo". Po uzavření divadel nacisty pracoval v průmyslu<ref> Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', Academia, Praha, [[1988]], str.&nbsp;419</ref>.
 
Po válce si zvolil nejprve jako umělecký pseudonym a později i jako zákonné jméno ''Martin Růžek''. Martin po tátově příjmení, Růžek na památku strýce Otmara Růžka, který byl štábním kapitánem generálního štábu Československé armády a který byl popraven v r. 1941 po příchodu Heydricha do Prahy.<ref>Josef Balvín: ''Martin Růžek'', Orbis, Praha, [[1964]], str.&nbsp;89</ref>