Wikipedie

Kolonizace Jižní Ameriky: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
tamtéž
mBez shrnutí editace
Řádek 12:
{{citát|Během čtyř století od 90.let 15. století do 90. let 19. století byli Evropané a bílí Američané zapojeni do nepřerušeného řetězu genocidálních kampaní vůči domorodému obyvatelstvu Amerik.|David Stannard v knize ''American Holocaust''<ref>Stannard, D.: ''American Holocaust.The Conquest of the New World'', Oxford University Press.Oxford 1992.[http://www.thirdworldtraveler.com/History/Pestilence_AH.html s.147]</ref>}}
 
Statistické odhady mohou ilustrovat míru zamýšlených i nezamýšlených dopadů dobývání Ameriky pro původní obyvatele kontinentu. Podle těchto nepřesných odhadů bylo kolem roku 1492 v Amerikách okolo 75 miliónů původních obyvatel<ref>Thorton,R.: ''American Indian Holocaust and Survival. A Population History Since 1492''.University of Oklahoma Press 1990,s.25.</ref>, kolem konce 19. století jich bylo jen kolem 4-4.5 miliónů (tedy jen kolem 6% odhadovaného počtu v roce 1492).<ref>Thorton,R.: American Indian Holocaust and Survival. A Population History Since 1492. University of Oklahoma Press 1990, s.42.</ref>
 
=== Incká říše ===
Řádek 41:
[[Soubor:Audencias of Viceroyalty of Peru.PNG|thumb|right|Až do 18. století byla španělská část [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] soustředěna do jednoho [[místokrálovství Peru]]. To se dělilo do 6 [[audiencie|audiencií]]: 1. Panama, 2.Santa Fé de Bogota, 3. Quito, 4. Lima, 5. La Plata de Los Charcas, 6. Chile]]
 
Nejvyšším správním a politickým orgánem byl v Jižní Americe [[místokrál]] (vicerey), který představoval španělského krále v koloniích. Místokrál spravoval rozsáhlé oblasti Jižní Ameriky spojené do [[místokrálovství]] (virreinato) a byl obklopen rozsáhlým dvorem. V prvním období kolonizace byly ve španělské Americe dvě místokrálovství: v roce [[1535]] založené [[místokrálovství Nové Španělsko]] (Nueva Espaňa), které zahrnovalo území [[Mexiko|Mexika]] v Severní Americe, [[Střední Amerika|Střední Ameriku]] a Karibské ostrovy a část Venezuely v Jižní Americe, a v roce 1542 zřízené [[místokrálovství Peru]], které zahrnovalo všechna ostatní území v Jižní Americe mimo těch portugalských. Až v 18. století byla zřízena dvě další místokrálovství, čímž se zmenšila území původních dvou příliš rozsáhlých místokrálovství: [[místokrálovství Nová Granada]] ('''1717''') v oblastech dnešní [[Panama|Panamy]], [[Kolumbie]], [[Ekvádor]]u a [[Venezuela|Venezuely]], a dále [[místokrálovství Río de la Plata]] ('''1776''') zahrnující dnešní [[Argentina|Argentinu]], [[Paraguay]], [[Uruguay]] a [[BolivieBolívie|BoliviiBolívii]]. Vedle vzniku nového místokrálovství Nová Granada došlo k dalšímu územnímu dělení kolonií do tzv. ''intendencias''.
 
Místokrálovství byla rozdělena do menších správních jednotek, které se členily buď do ''guvernie'' (gobernaciones), ''generálního kapitanátu'' nebo do ''audiencie''. [[Guvernie]] měla vládní (či správní) charakter, [[generální kapitanát]] vojenský a [[audiencie]] soudní. V rámci guvernie existovaly menší obvody [[alcadía mayor]] nebo ''corregiemento''. Obecně lze nižší správu ve španělské Jižní Americe charakterizovat jako poměrně nejednotnou. Vlastní správu měli domorodí obyvatelé a jinou správu koloniální města, která byla organizovaná a stavěná podle evropských vzorů. Města byla spravována městskými radami (''cabildo'').
Řádek 183:
|-
|}
Terminologie nebyla v rámci tohoto kastového systému jednotná, což znamenalo, že se jednotlivé názvy mohly lišit regionálně nebo časově. Nicméně rasové hledisko bylo a stále latentně zůstává významným problémem jihoamerických společností. Za zmínku stojí připomenout, že například v BoliviíBolívii nebo Venezuele se stali prezidenty poprvé ne-kreolové až v posledních letech (Evo Morales a Hugo Chavéz).
 
=== Role a význam katolické církve v Jižní Americe ===
Řádek 193:
Tato diskuze dobře charakterizuje roli katolické církve v koloniích, kde se na jednu stranu podílela na některých krutostech tím, že je podobně jako Sepúlveda ospravedlňovala, ale na druhou stranu to byla také katolická církev která se domorodců nejhlasitěji zastávala.
 
V souvislosti s katolickou církví je dobré rovněž zmínit specifické postavení, které měla v Jižní respektive Latinské Americe ve vztahu ke státu respektive světské moci. V Latinské Americe obecně existoval systém ''patronato real'', který v praxi znamenal, že místní církev podléhala přímo autoritě státu a až po něm [[Vatikán]]u. Znamenalo to, že Vatikán nechal španělským a portugalským panovníkům v koloniích volnou ruku například v otázkách výběru biskupů a arcibiskupů atp.Vedle františkánů nebo dominikánů a dalších, byl nejaktivnějším řeholním řádem v Jižní Americe [[jezuitský řád]]. Jezuité dosáhly na kontinentě jedinečného postavení. V oblastech dnešní Paraguaye, BolivieBolívie, Argentiny, Uruguaye a Brazílie jezuité založili během 17. a 18. století tzv.[[jezuitské redukce]] (''reducciones indios''), které spojovaly misionářskou a christianizační činnost s ekonomickou, ve které byly velmi úspěšné. Pro své autonomní postavení a hospodářský úspěch byly redukce vnímány negativně ze strany státu. V době tzv. bourbonských reforem došlo ke [[zrušení jezuitského řádu]] (1767) a redukce byly tímto způsobem zlikvidovány.
 
Vedle ideologické role měla katolická církev významnou kulturní a vzdělávací roli. V polovině 16. století vznikla v Jižní Americe první univerzita, která byla plně pod kontrolou a organizací katolické církve. Jednalo se o'' Univerzitu Svatého Marka'' v Limě. Druhá univerzita byla ve stejné době založena v severoamerické části španělského koloniálního panství v Mexiku (Královská a pontifikální univerzita). V případě portugalských kolonií v Jižní Americe existovala nadále závislost na univerzitním vzdělání v metropoli (především na universitě v Combře). Až během 18. století vznikají v koloniální Brazílii první učené společnosti a polytechniky. Hlavními vzdělávacími institucemi tak byly v portugalských koloniích jezuitské semináře a misionářské školy, které samozřejmě existovaly také v případě španělských území.
Řádek 203:
Obecně je především raná obchodní výměna mezi Amerikami, Afrikou a Evropou popisována jako tzv. ''trojúhelníková obchodní výměna''. Zatímco Evropa vyvážela do kolonií v Americe hotové výrobky (jako byly nástroje, později technologie, luxusní zboží z Orientu atp.), americké kolonie vyvážely do Evropy především suroviny (drahé kovy, dřevo, perly, cukr, kakao, tabák atp.).Konečně Afrika poskytovala Amerikám pracovní sílu v podobě černých [[Otrokářství|otroků]] a získávala z Evropy hotové výrobky a některé koloniální zboží.
 
Základem koloniálního hospodářství byla produkce surovin pro metropoli. Prvotní zájem o drahé kovy (především zlato a stříbro) vedl k založení řady dolů, z nichž je nejznámější zřejmě důl v [[Potosí]] (dnešní BolivieBolívie). Vedle toho Jižní Amerika nabízela možnosti k produkci dalších nerostných surovin nebo koloniálních produktů jako byla cukrová třtina, bavlna, dřevo, banány, kokosy, tabák atp. V rámci těchto na vývoz orientovaných ekonomických vztahů vznikaly v Jižní Americe společensko-hospodářské [[instituce]] jako například [[hacienda]], [[plantáž]] nebo [[fazenda]], které také upravovaly vztahy a postavení mezi potomky původního obyvatelstva a kreoly, stejně jako reflektovaly a reprodukovaly kastovní systém.
 
== Jiné koloniální velmoci v Jižní Americe ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolonizace_Jižní_Ameriky“