Bohumil Vít Tajovský: Porovnání verzí

Společně s ním byli [[Ivan Mastiliak]] (redemptorista), [[Augustin Machalka]] (premonstrát), [[František Šilhan]] (provinciál Jezuitů), [[Silvestr Braito]] (dominikán), [[Adolf Kajpr]] (jezuita), [[František Mikulášek]] (jezuita), [[Jan Blesík]] (redemptorista), [[Jan Evangelista Urban]] (františkán), [[Stanislav Barták]] (premonstrát) jedni z prvních obětí represí komunistických orgánů spojených s justicí vůči [[církev|církvi]]; jejich prokurátory byli [[Karel Čížek]], [[Josef Urválek]] a [[Ludmila Brožová Polednová|Ludmila Brožová]].<ref>[[František Mikloško]]: [http://www.impulzrevue.sk/article.php?331 Čas chmúrny ako ďas] in Impulz 3/2008</ref>

 

 

Odsouzen byl na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na [[Věznice Pankrác|Pankráci]], ve [[Věznice Valdice|Valdicích]], [[Věznice Mírov|Mírově]] a [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]]. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku, v roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Na vězení po propuštění vzpomínal takto: ''„Nesmělo se na vycházky, nesměli jsme nic číst ani psát, každý byl úplně sám. Celý den se neustále muselo chodit po cele a sednout nám dovolili jen k jídlu. Brzy z toho měl člověk strašně oteklé nohy. Postupem času se ale dalo podle bachařových kroků vysledovat, kdy se přibližuje a kdy se naopak vzdaluje, a tak jsem si mohl aspoň na chvilku sednout.“''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tajovský | jméno = Bohumil Vít | odkaz na autora = | titul = Člověk musí hořeti : rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase s opatem želivského kláštera | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 608 | isbn = 80-7215-126-6 | strany = 246}}</ref>