Historiografie: Porovnání verzí

V českých zemích se historiografie začala rozvíjet záhy po vzniku [[České knížectví|českého knížectví]] v [[9. století]]. První menší záznamy historických událostí se pokoušely od [[12. století]] uceleně shrnout [[kronika|kroniky]] ([[Kosmova kronika]], ''[[Zbraslavská kronika]]'', tzv. ''[[Dalimilova kronika]]'', husitské kroniky). Další kroniky byly napsány také v období [[humanismus|humanismu]], autoři však začínali psát také o dějinách náboženských hnutí, k nimž patřili (o [[Jednota bratrská|Jednotě bratrské]] [[Jan Blahoslav]]), nebo o dějinách svého [[stav (sociální skupina)stavy|stavu]] (šlechtických rodů či měst). Po porážce českých stavů na [[bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] museli [[protestantismus|protestanté]] české země opustit; jejich tvorba pak ještě nějakou dobu doznívala v [[exil]]u. Domácí [[římskokatolická církev|katolická]] historiografie se snažila navázat na tradici české katolické historiografie, avšak s nevelkým úspěchem.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kutnar|jméno=František|odkaz na autora=František Kutnar|příjmení2=Marek|jméno2=Jaroslav|odkaz na autora2=Jaroslav Marek|titul=Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století|vydání=2|místo=Praha|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|rok=1997|isbn=80-7106-252-9|poznámka=Dále jen Kutnar – Marek (1997)|strany=19–129|jazyk=}}</ref>