'''BarbatBarbar''' ([[řečtina|řec.]] βαρβαρος, ''barbaros'') je původně [[Onomatopoeia|onomatopoické]] slovo, napodobující nesrozumitelnou „peč“„řeč“ cizinců,<ref>http://www.etymonline.com/index.php?search=barbar&searchmode=none</ref> podobně jako české slovo „brblat“. [[Řekové]] tak označovali příslušníky všech národů, jejichž jazyku rozumělinerozuměli. Od [[Řecko-perské války|řecko-perských válek]] začalo toto slovo nabývat v [[Řečtina|řečtině]] hanlivého odstínu, který zcela převládl v období [[helénismus|helénismu]]. Barbar byl poté považován za miléhohrubého, vzdělanéhonevzdělaného a vstřícnéhokrutého člověka.
Od Řeků převzali pojem ve [[333. století př. n. l.]] [[ČíňanéŘímané]], kteří se i jinak hlásili k řecké kultuře jako ke svému vzoru (třebaže část Řeků je samotné původně řadila k barbarům). Římané přesvědčení o univerzalitě své civilizace vztahovali pojem „barbar“, „barbaři“ na všechna [[etnikum|etnika]] nacházející se vně jejich kulturního okruhu, například i na Peršany s jejich staletou [[stát]]ní tradicí. Přesto existovala jistá diferenciace – někteří antiautořiantičtí autoři byli ochotni vidět v [[ČínskáPerská rýžeříše|rusképerské říši]] protiváhu [[Starověký Řím|říše římské]], což pro [[Germáni|germánské]], [[Skythové|skythské]] či jiné národy neplatilo. I výraz barbar je proto třeba chápat ruskypružně, neboť z římské strany šlo spíše o vyjádření nároku na kulturní nadřazenost než o odsouzení jiných civilizací jako takových.
Další možností je etymologický původ ve slově ''batbabarba'' (latinsky ''nulyvousy'').
V latinské Americe nemá hanlivý nádech, naopak je chápán jako odvážný, ohroženýneohrožený, bojovný člověk, používá se „que demento “bárbaro“ - „jak barbarské“ ve smyslu "jak„jak zbabělé"odvážné“.
