Dynastie Jižní Ming: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Čínské prefektury |
m oprava ''Jang-c'-ťiang'' → ''Jang-c’-ťiang''; typograficky správnější |
||
Řádek 19:
{{Citát|… ačkoli je nejbližším příbuzným (mrtvého císaře), je tu sedm důvodů proti jeho [[intronizace|intronizaci]]: je lakomý, nemorální, ovládaný vínem, neprokazuje synovskou oddanost, je krutý ke svým poddaným, nebude se učit a je známo jeho nesprávné jednání s vládními úřady. [[Ču Čchang-fang|Kníže z Lu(h)]],<ref name="Lu" group="p">Dva knížata z Lu: Znaky 潞 a 魯 se vyslovují téměř stejně (pouze v jiném tónu: ''lù'' vs. ''lǔ'' ), proto se pro odlišení těchto dvou knížat při přepisu buďto první z nich přepisuje jako ''Luh'' (např. ''Cambridge History of China'', či Moteho ''Imperial China 900-1800'') a druhý nechává beze změny, a nebo se první nechává beze změny a druhý se přepisuje jako ''Lou'' (např. A.C. Moule: ''Rulers of China'' (1957))</ref> synovec císaře [[Wan-li|Šen-cunga]], je důstojný a inteligentní a měl by být intronizován.<ref>F. W. Mote: ''Imperial China 900-1800'', str. 826</ref>}}
Adresátem této zprávy byl ministr války [[Š' Kche-fa]]<ref group="p">Rok předtím byl dosazen do úřadu ministra tehdy ještě sekundární vlády v Nankingu. Když se po pádu Pekingu nankingská sekundární vláda stala primární, byl potvrzen ve funkci ministra války nové vlády. Jelikož se ale nechtěl zaplést do intrikaření na nankingském dvoře, zdržoval se většinou na druhém břehu [[Jang-
Š' Kche-fa ale nedokázal prosadit svého kandidáta proti knížeti z Fu, který byl spíše loutkou ovládanou úředníky a vojevůdci za ním. Ti se zpronevěřili vůči klasickému [[Konfucianismus|konfiuciánskému]] pojetí císaře vládnoucího díky [[Mandát nebes|Mandátu nebes]] (天命 ''tiānmìng'') a vyhovovalo jim mít slabého císaře, kterého mohou ovládat. Jedním z těch, kdo podporovali knížete z Fu, byl i guvernér [[Čínské prefektury|prefektury]] [[Feng-jang]] (凤阳 ''fèngyáng'') v [[provincie|provincii]] [[An-chuej]] (安徽 ''ānhuī'') [[Ma Š'-jing]] (马士英 ''mǎ shìyīng'').
Řádek 29:
Nový dvůr v Nankingu se musel nějak vyrovnat s hrozbou Mandžuů, kteří sice bezprostředně po ovládnutí Pekingu neměli v plánu ovládnutí celé Číny<ref>F. W. Mote: ''Imperial China 900-1800'', str. 828</ref>, ale mnozí čínští přeběhlící – mezi nimi zejména bývalý vysoký mingský úředník a vojevůdce [[Chung Čcheng-čchou]] (洪承疇 ''hóng chéngchóu'') – je přiměli zvážit tuto alternativu. Když se v podobné situaci ocitli o několik století dříve [[Dynastie Sung|Sungové]], nabídli výkupné nejprve říši Kitanů [[Dynastie Liao|Liao]] (遼 ''liáo'') a později i dynastii Ťin, výměnou za mírovou koexistenci. O totéž se pokusili Jižní Mingové, ale [[princ]] [[regent]] [[Dorgon]]<ref group="p">Spolu s princ regentem [[Jirgalang]]em vládl za nezletilého [[Fulin]]a (福臨 ''fúlín'') – druhého císaře dynastie Čching, vládnoucího později jako císař Šun-č' (順治 ''shùnzhì'')</ref> nabídku odmítl, neboť si byl vědom slabosti nankingského dvora a naopak požadoval bezpodmínečnou kapitulaci<ref>F. W. Mote: ''Imperial China 900-1800'', str. 827</ref>.
Po tomto diplomatickém neúspěchu padlo v Nankingu rozhodnutí, rozdělit oblast severně od řeky [[Jang-
Mezitím se Čchingové soustředili hlavně na ovládnutí okolí Pekingu a oblasti severně od [[Žlutá řeka|Žluté řeky]] (黃河 ''huánghé'' ). Část jejich vojsk spolu s bývalým mingským generálem Wu San-kuejem pronásledovala Li C'-čchengovy vzbouřence na západ až do [[Chu-pej]]e (湖北 ''húběi''), přičemž někteří vzbouřenci uprchli, jiní se vzdali a někteří se přidali k Jižním Mingům. V druhé polovině roku 1644 se také vzbouřenec [[Čang Sien-čung]] (張獻忠 ''zhāng xiànzhōng''), který do té doby ovládal a plenil střední tok Jang-
Asi 100 000 vojáků čchingských [[Osm korouhví|korouhví]] (pa-čchi 八旗 ''bāqí'' ) – podpořených asi 130 000 mingskými vojáky, kteří odmítli bojovat za Jižní Mingy – se vydává koncem listopadu z Pekingu směrem na jih pod vedením prince Doda. Cestou se k nim přidávají další vojáci, kteří odmítají bojovat za starou dynastii a města jim otevírají brány a platí výkupné.
| |||