Svaz komunistů Jugoslávie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy |
||
Řádek 69:
Během přelomu 20. a 30. let strana procházela vnitřními pnutími. Existovala v ní celá řada frakcí, bojujících o moc a zastupujících různé názory. Zformovala se levá i pravá frakce; jedna požadovala likvidaci Jugoslávie jako žaláře národů (což byl převažující názor), který podporovali především nesrbští zástupci, druhá chtěla Jugoslávii uchovat jako socialistickou federaci. Strana tehdy dostávala instrukce ze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Byli to právě Sověti, kteří dospěli k názoru, že takto dále nemohou jugoslávští komunisté pokračovat. Pro vedení strany si nakonec vybrali mladého zámečníka, odboráře a revolucionáře, [[Josip Broz Tito|Josipa Broze]]. Ten prohlásil, že se mu rozdělení strany na jednotlivé frakce „přímo hnusí“.{{chybí zdroj}} Pozdější jugoslávská historiografie (pod značným vlivem komunistické propagandy) vznímala Titův příchod do čela strany jako konec frakčního boje ve straně.
Vlivný člen strany i [[Kominterna|Kominterny]] [[Sima Marković]], představitel tehdy nejsilnější frakce, tak byl postupně odstaven od moci a fyzicky zlikvidován v SSSR. Jugoslávští komunisté se nakonec plně podřídili [[Josif Vissarionovič Stalin|
=== Druhá světová válka ===
Řádek 78:
V Jugoslávii byl ustanoven systém vlády jedné strany a provedena kompletní reforma státního uspořádání (vznik [[Lidová demokracie|lidově demokratické republiky]]). Komunisté získali absolutní moc, nikoliv ovšem bouřlivým převratem či revolucí jako tomu bylo v celé východní Evropě (prostřednictvím jediných voleb), ale postupně, aby nebyla ohrožena legitimita režimu před západními spojenci. Komunisté postupně obsadili všechna klíčová místa ve fungování státu a proto se mohli věnovat transformaci státu podle svých představ - [[znárodnění v Jugoslávii|znárodnění]], [[kolektivizace v Jugoslávii|kolektivizaci]] a [[První pětiletka (Jugoslávie)|industrializaci]].
[[Josip Broz Tito]] jako se vůdce s neotřesitelnou autoritou stal rozhodným vůdcem. Nebál se ani [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Když byl odkryt sovětský záměr využít země rodícího se východního bloku k hospodářskému rozvoji především Moskvy (prostřednictvím sovětských poradců a smíšených podniků), došlo k ostrému sporu mezi Titem a [[Josif Vissarionovič Stalin|
Na [[5. konges SKJ|5. sjezdu]] strany jugoslávští komunisté masivně manifestovali svojí odhodlanost stát za vlastním vedením a „zradit“ tak SSSR. Následovala ekonomická blokáda, která se také podepsala na jugoslávském hospodářství. Jugoslávie byla vyloučena z [[Informbyro|informbyra]] a vedení této organizace nebylo nakonec v Bělehradu, jak se plánovalo, ale v [[Bukurešť|Bukurešti]]. Nemalá část těch, kteří podporovali [[Josif Vissarionovič Stalin|
=== FLRJ a SFRJ ===
Řádek 178:
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
Řádek 193:
* [[Svaz komunistů Vojvodiny]]
[[Kategorie:Svaz komunistů Jugoslávie| ]]
[[Kategorie:Politické strany v Jugoslávii]]
[[Kategorie:Komunistické strany]]
| |||