Friedrich Wilhelm Raiffeisen: Porovnání verzí

Friedrich Wilhelm Raiffeisen (* 30. března 1818 ve městě [[Hamm]] (Sieg); † 11. března v 1888 v [[Neuwied|Heddesdorfu-Neuwiedu]]) byl propagátorem rolnických úvěrových [[družstevnictvíDružstevní záložna|družstev]] v [[Bavorsko|Bavorsku]]. Německý starosta a reformátor Friedrich Wilhelm Raiffeisen se zajímal o podnikání v zemědělství a o podmínky úvěrů pro malé zemědělce. Jeho jméno také nese, jakožto pokračovatelka idejí Friedricha Wilhelma Raiffeisena, organizace Raiffeisen. <ref>Veškeré informace jsou čerpány z uvedených zdrojů, literatury a přeloženy z článku na německé Wikipedii.</ref> <ref>Neue deutsche Biographie, Bd.: 21, Raiffeisen, Friedrich Wilhelm, on-line, německy [http://daten.digitale-sammlungen.de/~db/0001/bsb00016339/images/index.html?id=00016339&nativeno=raiffeisen]</ref>

== Opuštění rodové farmářské tradice==

Friedrich Wilhelm se narodil jako sedmé dítě vve farmářské rodině venkovského starosty Gottfrieda Friedricha Raiffeisena a jeho ženy Marie Amalie Christiny Susanny, rozené Lantzendörfferové. Po dokončení základní školní docházky ho vyučoval také jeho kmotr, reformovaný farář z Hammu[[Hamm]]u, Georg Wilhelm Henrich Seippel. V 17. letech nastoupil důstojnickou dráhu u [[Prusko|pruské]] armády. V roce [[1841]] se stal členem studenského teologického spolku [[Bonner Wingolf]], který vycházel z tělovýchovných zásad [[Friedrich Ludwig Jahn|Friedricha Ludwiga Jahna]]. Po roce vojenské úřednické práce v muničním skladu v [[Sayn]]u musel pro vrozené oční onemocnění odejít z armády. Jeho dráha v komunální správě počala místem okresního sekretáře v [[Mayen]]u, poté působil od roku [[1845]] do roku [[1848]] v pozici starosty ve městě [[Weyerbusch]]. Po roce 1848 byl zvolen starostou [[Flammersfeld]]u. Svoji dráhu zakončil v Heddersdorfu (dnes část města Neuwied), kde starostoval od roku [[1852]] do roku [[1856]]. Oženil se 23. září 1848 s dcerou [[lékárník]]a z [[Remagen]]u Emilií Storckovou.

Nástup [[Průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]] v polovině 19. století způsobil postupné zhoršování životních podmínek zejména malých zemědělců, s kterými Raiffeisen při svém působení na radnici v zemědělských obcích přicházel do styku. Mnoho z nich řešilo svoji situaci půjčkami u [[lichvář|lichvářů]] a finančních spekulantů. Raiffeisen se snažil drobným zemědělcům a řemeslníkům pomáhat. Na přelomu let [[1846]] a [[1847]] založil „Společnost pro dodávky chleba a obilí“. V pekárně, postavené a financované z vlastních prostředků, provozoval pečení chleba., Tenkterý zdarma rozdával nejchudším obyvatelům. [[Charita|Charitativní]] a dobročinné práci se věnoval i dál. Přirozeně ta jej vyčerpávala po stránce fyzické i finanční. Tady se také objevila myšlenka postavit pomoc na základě vzájemné družstevní pomoci. Inspiroval se u Franze Hermanna Schulze-Delitzsche a jeho lidových bank.

Raiffeisen přišel roku [[1862]] s velmi prostým řešením. Zápůjční pokladní [[spolek]] (Flammersfelder Hülfsverein zur Unterstützung unbemittelter Landwirte - později Heddesdorfer Darlehnskassenverein) sdružoval pouze malou skupinu lidí. Jednalo se o spolek pro obce od 600 do 2 000 obyvatel. Raiffeisen postavil fungování spolku na poznatku, že lidé se v obci znají, spolupracují spolu a důvěřují si. Každý člen pokladního spolku ručil veškerým svým [[majetek|majetkem]] za dluhy všech ostatních členů. Proto si své členy pokladní spolky vybíraly také podle morálního charakteru a [[půjčka|půjčky]] poskytovaly až po posouzení prospěšnosti pro žadatele. Podíly ze zisku v podstatě neexistovaly, jelikož zisky sloužily jako rezerva. V případě, že by přeci jen spolek zanikl, převáděly se peníze na organizaci, která by ve započatém díle pokračovala. Práce v pokladním spolku byla dobrovolná. Každý člen měl jen jeden hlas, bez ohledu na velikost svého podílu.

[[Ochranná známka|Ochrannou známkou]] Raiffeisenových pokladních spolků byly dvě zkřížené koňské hlavy (německy Giebelkreuz), které jsou symbolem ochrany rodin shromážděných pod společnou střechou před zlem a životním ohrožením rodin shromážděných pod společnou střechou. Od roku [[1862]] začal pokladní spolky zakládat v Německu a později i v ostatních státech Evropy. Roku [[1872]] vznikla v Neuwiedu první centrální banka pro několik spolků v místním kraji. Nová a upřesněná pravidla se stala základem dnešní bankovní skupiny Raiffeisen. Brzy našly populární dvě skřížení koňské hlavy našly oblibu i v zámoří. Rheinische LanwirtschaftlicheLandwirtschaftliche Genosenschaftsbank musel po interpelaci Franze Hermanna Schulze-Delitzsche rozpustit, jelikož banka neodpovídala tehdejšímu novému družstevnímu zákonu[[zákon]]u. Roku [[1876]] proto založil akciovou společnost LanwirtschaftlicheLandwirtschaftliche Central-Darlehenkasse, která zahrnovala také družstevní spolky zahrnovala.

Friedrich Wilhelm Raiffeisen zemřel roku [[1888]] ve věku nedožitých 70 let. JeV Německu i Rakousku je po něm kromě banky pojmenována i celá řada ulic a náměstí v Německu i Rakousku. Rodný dům F. W. Raiffeisena slouží jako malé [[muzeum]]. Na konci jeho života existovalo asina 400jeho peněžníchsystému spolkůasi na400 jehozaložených družstevnímpeněžních systémuspolků, do něhož zapojil i nákup a výkup zemědělských produktů. V době národnostního boje za Rakouska-Uherska, kdy v Čechách vznikaly oblíbené [[Družstevní záložna|Kampeličky]], rostla u Němců obliba tzv. Raiffeisenek. <ref>Neue deutsche Biographie, Bd.: 21, Raiffeisen, Friedrich Wilhelm, německy</ref>

"Raiffeisenka" byla jednoduchou finanční institucí. V jejím úřadě, který mnohdy sídlil v hostinci či ve škole, často byl jen stůl, pár židlí a [[trezor]]. Administrativní práci vykonávali členové zdarma, pouze [[pokladník]], který zapisoval příjmy a výdaje a připravoval jejich přehled, dostával na konci roku skromnou odměnu. Peněžní spolky organizovaly přednášky a divadelní hry. K jejich největším zásluhám patřilo vybavení obcí veřejnými váhami, kde bylo možné poctivě kontrolovat váhu zemědělských nákladů. Mnoho "Raiffeisenek" zkrášlilo obce výsadbou stromů a budováním rybníků. Jejich zásluhou vznikly stavby budov pro vesnické kulturní aktivity a často byla i zavedena elektřina. Jejich činnost ukončil nejprve v pohraničí nástup nacionalismu a zapojení pohraničních obcí do Třetí říše. <ref>GAWRECKÁ, Marie Doc. PhDr., CSc.: Němci v českých zemích v 19. a 20. století., Společnost a kultura, Spolkový život Němců v Českých zemích a v Československu, 2012 - 2014</ref> <ref>JANÁK, Jan: Spolky v českých zemích do roku 1951. In: Politické strany a spolky na jižní Moravě. XXII. Mikulovské sympozium, 7.- 8. října 1992, ed. Emil Kordiovský, s. 59-96.</ref>

''Byl to systém bez dotací a bez fanfár, jen na základě vzájemné spolupráce, důvěry a tvrdé práce, který dokázal během pár desítek let na českém a moravském venkově zlikvidovat lichvu a díky tzv. vzájemné svépomoci zachovat při životě jeden a půl milionu venkovských hospodářství. Jednou potřeboval hostinský koupit výčepní pult s chlazením, podruhé zase sedlák nový moderní pluh, a tak ukládali členové spolku peníze do společného měšce, a když to potřebovali, zas si z něj půjčovali.''