Před válkou byl členem paravojenské pravicové organizace [[Heimwehr]], posléze [[Fašismus|fašistické]] [[Engelbert Dollfuss|dolfussovské]] organizace [[Vaterländische Front]]. Do parlamentu byl zvolen roku [[1927]] za [[Dolní Rakousy|dolnorakouskou]] křesťansko-sociální stranu. Proslul zde [[Antisemitismus|antisemitskými]] výlevy, roku [[1931]] například nazval předsedu [[Sociálně demokratická strana Rakouska|rakouských sociálních demokratů]] [[Otto Bauer|Otto Bauera]] "drzé židovské prase". Čtyři týdny před [[Anšlus|anšlusem]] byl předsedou vlády [[Kurt von Schuschnigg|Kurtem von Schuschniggem]] jmenován ministrem hospodářství. Po vstupu nacistů do Rakouska byl politicky odstaven, nikoli však perzekvován, nikdy se nezapojil do hnutí odporu.
V roce [[1945]] se stal členem prozatimníprozatímní vlády [[Karl Renner|Karla Rennera]], která se vytvořila v sovětské okupační zóně. Roku 1945 též spoluzakládal ÖVP. Po jejím vítězství ve volbách v prosinci 1945 se stal předsedou jejího poslaneckého klubu v parlamentu. Svou pozici ve straně neustále posiloval především přes prezidentství ve vlivné Hospodářské komoře. Patřil mezi největší obhájce [[Volný trh|volného trhu]] a minimálních státních zásahů do ekonomiky. Roku [[1951]] se stal předsedou ÖVP, po volbách roku 1953 rakouským kancléřem. Do roku 1961 sestavil 4 kabinety, vždy zvolil velkou koalici se sociálními demokraty a ctil tak neformální celospolečenský konsensus zavedený svým předchůdcem [[Leopold Figl|Leopoldem Figlem]], byť Raab měl vůči sociálním demokratům větší odstup. Během jeho předsednictví vládě podepsal roku [[1955]] s velmocemi klíčovou [[Rakouská státní smlouva|Rakouskou státní smlouvu]], která zajišťovala odchod [[Rudá armáda|Rudé armády]] z Rakouska a jeho plnou státní [[Suverenita|suverenitu]]. Raab navázal poměrně dobré vztahy se Sověty na základě deklarované [[Neutralita|neutrality]] Rakouska ve [[Studená válka|Studené válce]]. Roku [[1961]] opustil pozici kancléře i předsedy ÖVP.
