Párování bází: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 44:
Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána ''in vivo'' funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin).
 
V r. 1989 se švýcarskému biochemikovi Stevenu Bennerovi a jeho týmu podařilo implementovat do struktury DNA modifikované [[nukleosid]]y '''iso-cytidin''' a '''iso-guanosin''' párující se vodíkovými můstky odlišně od C-G. Nové úseky byly ''in vitro'' schopné replikace a transkripce do RNA (přiřazování komplementárních deoxyribonukleotidůdeoxyribonukleosidů i ribonukleotidůribonukleosidů).<ref name=" Benner_1989">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Switzer
| jméno = Christopher
Řádek 155:
}}</ref>
 
Skupina amerických vědců vedených Floydem Romesbergem v r. 2008 vytvořila další dvojici párujících se deoxynukleotidůdeoxynukleosidů "'''d5SICS'''" (chemicky 2-((2R,4R,5R)-tetrahydro-4-hydroxy-5-(hydroxymethyl)furan-2-yl)-6-methylisoquinoline-1(2H)-thion) a "'''dNaM'''". Ty již nejsou odvozeny z [[purin]]u a [[pyrimidin]]u, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly. V r. 2012 tým vedený Denisem Malyshevem publikoval funkčnost těchto bází při replikaci ''in vitro'',<ref name="Malyshev_2012">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Malyshev
| jméno = Denis A.