Souboj: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Otto}} do odkazů a s parametrem |
m typo - http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=191 |
||
Řádek 5:
Souboje se konaly za účasti sekundantů, přátel obou účastníků, kteří se pokusili spor urovnat smírem, případně vyjednali podmínky souboje. Souboje se konaly šavlemi, pistolemi nebo někdy i okovanými holemi. U soubojů s pistolemi sekundanti vyjednali vzdálenost (obvykle kolem 50 m) a počet výstřelů a dbali na to, aby obě zbraně byly stejné. U souboje šavlemi se bojovalo buď do první krvavé rány, anebo až do zneschopnění protivníka.
Křesťanská církev souboje od roku [[1215]] zakazovala a klasifikovala jako [[Vražda|vraždu]] (respektive dvojí pokus o vraždu), podobně jako pozdější právní systémy států, v důstojnických sborech se však za jistých okolností pokládaly za povinnost, v Německu a v Rakousku až do [[První světová válka|
Mezi slavné oběti soubojů patří ruský básník [[Alexandr Sergejevič Puškin]] (1837), americký politik [[Alexander Hamilton]] (1804), francouzský matematik [[Évariste Galois]] (1832) nebo německý dělnický vůdce [[Ferdinand Lassalle]] (1864). Souboje se hojně vyskytují v literatuře 19. století, například v románech „Kronika Pickwickova klubu“ Ch. Dickense, „Tři mušketýři“ A. Dumase, „Dáma s kaméliemi“ A. Dumase mladšího, „Pochod Radeckého“ J. Rotha, „Souboj“ J. Conrada nebo ještě v románu maďarského spisovatele S. Máraie „Svíce dohořívají“ (1942).
| |||