Pangermanismus: Porovnání verzí

'''Pangermanismus''' (lat.), též '''všeněmectví''', je v širším smyslu [[ideologie]] solidarity všech národů, mluvících germánskými jazyky, v užším smyslu politické úsilí o spojení německých zemí ([[Velkoněmeckávelkoněmecká koncepce]] 1848), další rozšíření německého vlivu, [[germanizace|germanizaci]] a porobení jiných národů a rozšíření území zejména na východ a na [[Balkán]]. V této podobě byl od konce [[19. století]] ideovou a politickou složkou německého imperialismu a expanze po vzniku [[Německá říše|Německé říše]] (1871).

Hlavním šiřitelem pangermanismu byl [[Všeněmecký svaz]], založený 1891. Prvním vyvrcholením byly německé expanzivní cíle v době [[První světová válka|Prvníprvní světové války]]. Po porážce Německa v roce 1918 se k ideologii přihlásily pravicové nacionalistické proudy a národní socialisté, zejm. [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]. Pangermanismus po roce 1933 byl součástí oficiální ideologie [[Nacistické Německo|Třetí říše]] a od roku 1943 [[Nacistické Německo|Velkoněmecké říše]].<ref>K. Žaloudek (red.), ''Encyklopedie politiky''. str. 335.</ref>

Myšlenky o národním a jazykovém příbuzenství všech Germánů se objevovaly už v předchozích staletích, nesledovaly však přímo politické cíle. Výrazně se aktualizovaly v [[Napoleonské války|Napoleonských válkách]], kdy dík politické rozdrobenosti Německa bojovali například 1806 Bavoři a Sasové proti Prusům a Rakušanům. Pangermánské myšlenky se pak na jedné straně omezily na německy mluvící etnika, případně Holanďany a Skandinávce, na druhé straně začaly politicky působit. [[Heinrich Heine]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]] a další podporovali německé národní uvědomění. Německá celní unie (1819), rychlá [[industrializace]] a celkový vzestup německých zemí vedly k požadavku jednotného národního státu, který ovšem narazil zejména na rakouský odpor. Němečtí revolucionáři roku 1848, například [[Richard Wagner]] nebo [[bratři Grimmové]], zastávali myšlenku národního státu. Podle autora pozdější hymny "''Deutschland, Deutschland''" H. von Fallersleben měl sahat od řeky [[Máza|Meuse]] po litevskou [[KlaipédaKlaipėda|Klaipédu]] (''Memel'') a od italské [[Adiže]] po [[Dánsko]].

Do [[První světová válka|Prvníprvní světové války]] šlo Německo s územními nároky na západě i na východě, ale po porážce 1918 naopak mnoho ztratilo. Poválečné krize v Německu a zhoršení podmínek německých menšin v bývalém [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]] podporovaly pangermánské nálady, kterých pak využili nacisté a program začali uskutečňovat. Po katastrofální porážce Německa 1945 a jeho rozdělení si většina Němců uvědomila zhoubné důsledky pangermanismu a jeho myšlenky v současnosti žijí jen mezi extrémními pravicovými skupinami v Rakousku i Německu.