K tragickému konci dynastie, která v [[První světová válka|Prvníprvní světové válce]] a v revoluci ztratila 18 svých členů, velmi přispěla osobnost cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]]<ref>(viz OSNND IV-1, str. 260)</ref>, jenž rozhodně nestačil na úkoly, které doba ukládala panovníkovi. Osudným se stalo také jeho manželství s [[Alix Hesensko-Darmstadtská|Alexandrou Fjodorovnou]]<ref>(viz OSNND I-1, str. 83)</ref>, která posilovala [[absolutismus|absolutistické]] smýšlení svého chotě a přenesla na následníka [[Alexej Nikolajevič|Alexeje]]<ref>viz OSNND I-1, str. 83 </ref> hesenskou rodovou [[hemofilie|krvácivost]].<ref>(viz OSNND III-2, str. 931</ref> Stálé obavy o život jediného syna vytvořily kolem carské rodiny ovzduší, v němž nabývali kompromitujícího vlivu mystičtí dobrodruzi. Za svět. války oposice proti této kamarile se strany členů rodu vyvrcholila v účasti velkoknížete [[Dimitrije Pavloviče]]<ref>(viz OSNND I-2, str. 122)</ref> na zavraždění [[Rasputin]]a a v kolektivním dopise velkoknížat carovi, v němž vznášeli těžkou obžalobu proti němu samotnému tím, že ospravedlňovali čin Dmitrije Pavloviče „příkazem svědomí“. Ostatně bylo to jediné kolektivní politické vystoupení členů rodu, z nichž většina od 20. století ukazovala málo dynastického ducha, uzavírala [[morganatický sňatek|morganatické sňatky]] vzdávajíc se práv na trůn, snažila se o úplně soukromý život a vůbec projevovala jakousi rodovou únavu. Palácový převrat (1916) měl nastolit místo Mikuláše II. buď jeho bratra, liberálního [[Michail Alexandrovič|Michaila Alexandroviče]], anebo nejvyššího velitele [[Nikolaj Nikolajevič Ruský|Nikolaje Nikolajeviče]]. Avšak tentokrát dříve než zákrok důstojníků a byrokratů přišla revoluce lidu. Po [[Únorová revoluce|únorové revoluci]] roku [[1917]] byli car s rodinou postavení pod dozor, ale ostatní Romanovci zůstali volnými. Všichni odmítli opustit válčící Rusko a prohlásili poslušnost prozatímní vládě. Po [[VŘSR|říjnové revoluci]] byla většina uvězněna, Mikuláš s manželkou, se synem a čtyřmi dcerami byl zavražděn [[17. červenec|17. července]] [[1918]] v [[Jekatěrinburg]]u, několik velkoknížat [[19. červenec|19. července]] v [[Alapajevsk]]u a [[30. leden|30. ledna]] [[1919]] v [[Petrohrad]]ě. [[Michail Alexandrovič]], který po abdikaci Mikulášově odmítl korunu, pravděpodobně také zahynul (v létě 1918).
Na konci 70. let [[20. století]] byly v carské mohyle u [[Jekatěrinburg]]u objeveny ostatky cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]], carevny a tří dcer. Analýza [[DNA]] prokázala jejich pravost. V hrobu chyběly kosterní nálezy syna Alexeje a čtvrté dcery Marie, ty byly nalezeny až v roce 2007 v blízkosti místa zavraždění rodiny. Tak došlo k ohledání ostatků všech členů rodiny.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = iHned.cz | titul = Testy DNA potvrzují nález ostatků dětí ruského cara Mikuláše| url = http://digiweb.ihned.cz/c1-24415900-testy-dna-potvrzuji-nalez-ostatku-deti-ruskeho-cara-mikulase | datum vydání = 30.04.2008 | datum přístupu = 21.08.2012 | vydavatel = iHned.cz | jazyk = česky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Deník | titul = Alina Artjušenko: Romanovci budou konečně spolu| url = http://www.denik.cz/ze_sveta/ostatky_deti_rusky_car20080430.html | datum vydání = 01.05.2008 | datum přístupu = | vydavatel = Deník.cz| jazyk = česky}}</ref>
