Rovensko pod Troskami: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 36:
První písemná zmínka o obci pochází z roku [[1374]], kdy je zmiňována ves Týn, jako městečko vzniklé pod touto vsí, s níž brzy splynulo, roku [[1407]]. Od konce 15. století se po více než 200 let v okolí těžila železná ruda, obyvatelé se živili broušením [[český granát|českých granátů]] a jiných polodrahokamů. Neověřené jsou zprávy, že z Rovenska pochází mnoho kamenů zdobících kapli sv. Kříže na [[Karlštejn]]ě a svatováclavskou kapli v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Chrámu svatého Víta]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]].
 
Roku [[1629]] nastala velká neúroda a hlad. Podle dopisu, který [[13. srpen|13. srpna]] zaslal úředník panství Gerard Taxis [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovi]] „v celém vévodství není ani jediného, kdo by sklidil tolik co zasil“. Když se nezmenšovaly [[kontribuce]] a naopak je zvyšována robota, poddaní v městečku povstali. Současně téhož roku docházelo k násilné [[rekatolizace|rekatolizaci]], k níž je do městečka povolán jezuita [[Matěj Burnatius]] z [[Jičín]]a, a tak povstání mělo i charakter protikatolický. Burnatius si povolal na potlačení povstání pěší a jízdní vojsko z frýdlantské posádky. Rovenští se o tom dozvěděli a když zvědové zjistili blížící se vojsko, byli zvoněním svoláváni lidé i z okolních vesnic na pomoc. Rovenští se uchýlili k zoufalému odporu, zatarasili a obsadili cesty. Lid ozbrojený zemědělským nářadím vpadl na napočetnénepočetné vojsko rázně. Vojáci se smířili se zapálením zvonice, k boji nedošlo a vojsko ustoupilo. Zvony se požárem rozlily a zvonice shořela, při hašení požáru zahynul hrnčíř Václav Jiruda. Když se ozbrojení sedláci dozvěděli, že Burnatius očekává na faře v [[Libuň|Libuni]] oznámení o pokoření Rovenska, vytáhli proti němu. Rozlícení sedláci jej a jeho průvodce, žáka Jana Rokytu ubili na farské zahradě v Libuni.
 
Povstalci pak táhli k [[Turnov]]u, ale tentokrát proti nim vyrazilo silnější vojsko z frýdlantské posádky. Vojáci porazili nedostatečně vyzbrojenou, vojensky špatně připravenou a vyhladovělou selskou armádu na kopci VyšinkaVýšinka nad městem Turnov. Sedmnáct pochytaných sedláků mělo být popraveno, avšak život si zachránili na domluvu jezuitů přestupem ke katolické víře. Jen jeden z nich to odmítl a byl popraven.
 
Na místě vyhořelá zvonice byla v roce 1630 postavena zvonice nová. S ohledem na to, že zvony byly použity k svolání ke vzpouře proti vrchnosti vyústilo v represivní nařízení, kterým hruboskalská vrchnost nařídila za trest otočit zvony dnem vzhůru, aby se na ně nedalo zvonit. Rovenští se snažili příkaz obejít a vyřešili to tak, že asi o půl metru zkrátili táhla, za která se tahávalo provazem, zkrátili i délku srdíček o 15-2015–20 cm a pokusili se zvony uvádět do pohybu šlapáním. Tento způsob zvonění přetrval až dodnes.
 
V lednu [[1943]] byla v Rovensku na plovárně zlikvidována [[Československý odboj (1939–1945)|odbojová]] výsadkářská skupina [[Operace Antimony|Antimony]].
 
=== Historická zajímavost ===
Zajímavostí v rovenských dějinách je vystěhování několika rodin do [[Brazílie]] roku [[1893]]. Po zrušení [[Otrokářství|otroctví]] totiž Brazílie projevovala zájem o imigranty z Evropy. Rakouské úřady se tomu marně snažily zabránit. Nejpozoruhodnější českou výpravu zorganizovala skupina z Rovenska pod Troskami. V 90. letech se na Turnovsku octitloocitlo v krizi broušení granátů a zhoršilo se tak postavení mnoha rodin. Někteří spatřovali východisko ve vystěhovalectví. Když se dozvěděli o nabídce brazilské vlády, několik rodin z Rovenska se rozhodlo emigrovat, nakonec však jejich počet dosáhl devadesáti.
 
Výprava měla v jižní Brazílii vytvořit ohnisko české zemědělské kolonizace. Občané odjeli na několika povozech do Turnova, kde se k nim přidali lidé z Mladoboleslavska. V polovině září přibyli do [[Hamburk]]u a nalodili se na německý parník ''Argentina''. Když však [[9. říjen|9. října]] vystoupili v [[Rio de Janeiro|Rio de Janeiru]], zjistili, že v Brazílii vypukla revoluce a v cestě do [[Rio Grande de Sul]] pokračovat nemohou. Někteří se pak dali najmout na práci v Riu, největší skupina odjela do [[São Paulo|Sao Paula]], do Rio Grande se dostalo jen málo rodin. Ty nemohli udržet český jazyk a přes vytváření českých spolků naši krajané postupně v Brazílii asimilovali.