Rafael Kubelík: Porovnání verzí

[[Soubor:Rafael Kubelík signature.jpg|thumb|Autogram Rafaela Kubelíka]]

Rafael Kubelík byl synem vynikajícího [[housle|houslového]] virtuóza světové pověsti [[Jan Kubelík|Jana Kubelíka]]. Otec mu poskytl základy hudebního vzdělání a směroval ho ke dráze houslisty. Rafael Kubelík absolvoval v letech [[1928]]–[[1933]] pražskou konzervatoř, kde kromě houslové hry studoval též skladbu a dirigování. Jeho kariéra dirigenta měla velmi strmý vzestup, neboť již v roce [[1934]] řídil poprvé [[Česká filharmonie|Českou filharmonii]]. Spolu s ní se postupně účastnil koncertních turné v [[Itálie|Itálii]] a [[Anglie|Anglii]]. Po krátkém angažmá v [[Brno|brněnské]] opeře byl v roce [[1942]], tedy již ve svých 28 letech jmenován po legendárním [[Václav Talich|Václavu Talichovi]] uměleckým ředitelem České filharmonie. V roce [[1946]] s orchestrem zahajoval i uzavíral 1. ročník festivalu [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]]. Po únorovém komunistickém puči v létě roku [[1948]] emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. V letech [[1950]]–[[1953]] stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele [[Chicago|Chicagského]] symfonického orchestru. Trvale propagoval ve světě českou hudbu a díky obrovskému úspěchu jím provedené Janáčkovy ''Káti Kabanové'' byl v roce [[1955]] jmenován hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v [[Londýn]]ě, kde působil do roku [[1958]]. Hudba českých a dalších [[Slované|slovanských]] autorů se stala pravidelnou součástí repertoáru opery. Po období častého hostování ([[Vídeňská filharmonie|Vídeňská]] či [[Izrael]]ská filharmonie) byl v letech [[1961]]–[[1979]] šéfdirigentem symfonického orchestru [[Bavorsko|Bavorského]] rozhlasu v [[Mnichov]]ě, ze kterého vytvořil přední světové těleso. Současně byl v letech [[1972]]–[[1974]] dirigentem v [[Metropolitní opera|Metropolitní opery]] v [[New York]]u.

Rafael Kubelík byl v emigraci trvale velmi angažován politicky a kulturně ve prospěch české společnosti i jednotlivců, pronásledovaných komunistickým režimem. Žil posléze střídavě v [[Spojené státy americké|USA]] a [[Švýcarsko|Švýcarsku]]. Od svých sedmdesáti let byl již natolik handicapován chronickým kloubním onemocněním, že musel dirigentskou činnost ukončit. Přes všechny problémy však po pádu komunistického režimu uvítal možnost zahájit po 42 letech v exilu roku [[1990]] festival Pražské jaro [[Bedřich Smetana|Smetanovou]] symfonickou básní [[Má vlast]], čímž definitivně uzavřel svou dirigentskou dráhu. Zemřel 11. srpna 1996 ve Švýcarsku. 18. září byl pohřben na [[Vyšehradský hřbitov|vyšehradském Slavíně]] v Praze vedle svého otce.