Petr Zenkl: Porovnání verzí

|datum_úmrtí = [[2. listopad|2.]] nebo [[3. listopad]]u [[1975]]

|místo_úmrtí = [[Raleigh (Severní Karolína)|Raleigh]]<br />{{Vlajka a název|USA}}

| děti =

Narodil se jako osmý syn (z&nbsp;deseti chlapců a z jedenácti sourozenců) [[živnostník]]a – původně samostatného krejčího, později obchodníka se střižním a jiným zbožím. Všechny děti musely pomáhat v obchodě a usilovat o to, aby co nejdříve vydělávaly. Otec byl českým vlastencem, a proto jeho děti chodily do [[Sokol (spolek)|Sokola]]. Petr díky svému nadání urychleně vystudoval střední školu (osmileté reálné [[Gymnázium Pierra de Coubertina|gymnázium v Táboře]] založené r.&nbsp;[[1862]]) i [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofickou fakultu]] [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]] v Praze a již v roce [[1907]] se stává jedním z nejmladších doktorů filozofie. Při studiích v Táboře se devatenáctiletý Petr seznámil s dcerou svého učitele historie ([[Josef Vycpálek|Josefa Vycpálka]]) šestnáctiletou Pavlou, která se stala o šest let později (1909) jeho ženou.<ref name="matrika"></ref>

Od srpna 1945 uvolnil [[Václav Vacek]] křeslo pražského primátora, aby na něj opět usedl Petr Zenkl – muž, který toto místo s příchodem německých okupantů v roce 1939 musel opustit. Praha byla v té době polepená portréty [[Josif Vissarionovič Stalin|StalinStalina]]a, všude vlály rudé vlajky a prapory, v parcích byly vysázeny z květin pěticípé hvězdy, výhled v ulicích byl omezen mohutnými transparenty s komunistickými hesly. Rozhlas, divadla i biografy sloužily komunistické propagandě. Ulice a náměstí byly pojmenovány po komunistech. Sovětské a komunistické instituce dostaly od města k dispozici místnosti, byty i celé domy. Primátor Vacek věnoval například maršálovi [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvovi]] vilu, která mu nejen nikdy (osobně) nepatřila, ale nepatřila dokonce ani městu Praze. Za dobu své vlády na pražské radnici usadili komunisté do všech městských úřadů výlučně jen komunisty, a to bez ohledu na kvalifikaci a schopnosti, aby si pro budoucnost zajistili, že úřednický aparát bude jejich „revoluční“ útoky na demokracii podporovat. Do května [[1946]] se Zenklovi jako primátorovi podařilo jakž takž nastolovat opět na radnici pořádek a čelit „revolučním“ křivdám. Pak proběhly parlamentní volby, kdy opustil funkci primátora, aby se stal prvním místopředsedou [[Seznam vlád Československa|československé vlády]]. 30.&nbsp;září [[1946]] se zastupitelstvo hl.&nbsp;m. Prahy se svým bývalým primátorem rozloučilo slavnostním zasedáním ve Smetanově síni [[Obecní dům|Obecního domu]], při kterém udělilo Petrovi Zenklovi diplom [[čestné občanství|čestného občanství]].

V [[Československé parlamentní volby 1946|parlamentních volbách 26.&nbsp;května 1946]] Čs. strana národně socialistická (ČSNS) umístila jako druhá (po [[Komunistická strana Československa|KSČ]]) a získala ve vládě, jejímž předsedou se stal [[Klement Gottwald]], křeslo prvního místopředsedy vlády (pro Petra Zenkla) a další tři ministerská křesla pro [[Prokop Drtina|Prokopa Drtinu]], [[Hubert Ripka|Huberta Ripku]] a [[Jaroslav Stránský|Jaroslava Stránského]].

Petr Zenkl a jiní národní socialisté, kteří zemřeli v emigraci, jsou pohřbeni ve fiktivním hrobě [[Milada Horáková|Milady Horákové]] na [[Vyšehradský hřbitov|Vyšehradském hřbitově]] v Praze (č.&nbsp;6A-1). Spolu se Zenklem např.&nbsp;[[Otakar Machotka]] (sociolog, čs.&nbsp;politik, účastník protinacistického odboje), [[Vladimír Krajina|prof.&nbsp;Vladimír Krajina]] (politik), [[Růžena Pelantová]] (politička, po II.&nbsp;světové válce předsedkyně Společnosti československo-amerického přátelství).

* {{NK ČR|jk01152545}}