Hérakleitos: Porovnání verzí

Mluvme nyní dále o jeho politické opozici perské nadvládě; podle Kleménta Alexandrijského se tyran, který vládl za Hérakleitova života, jmenoval Melankomas, a myslitel ho prý přesvědčil, aby se vzdal moci.<ref name="ha3448"/> F. Ch. Kessidi ale uvádí, že "Badatelé tomuto sdělení obvykle nedůvěřují, zejména proto, že pochybují o existenci tyrana Melankoma...".<ref name="Kessidi" /> Ačkoliv pravdou je, že jedinou zmínku o něm nalézáme právě zde, pokud je tvrzení pravdivé, dosvědčovalo by, že nechtěl v Efesu perskou tyranii. Badatel S. N. Murajev tvrdí, že jestliže Hérakleitos Melankoma přesvědčil k rezignaci, pak proto, že toho chtěl v Efesu nastolit tyranickou vládu svého druha (slovo "druh" uvádí Díogenés;"<ref name="ix 2">Hérakleitos A 1,2, strana 438</ref> může znamenat přítele, přívržence stejných názorů, vrstevníka, se kterým společně vyrůstali, příslušníka stejného politického seskupení nebo třeba milence<ref name="Potápěč" />) Hermodóra.<ref>S. N. Murajev: ''Žizň Geraklita Efesskogo'', 1974.</ref> Tím se dostáváme k další stránce jeho politického postavení; přestože se zdá, že společně s lidem a zástupci staré aristokracie stál proti perské nadvládě, rozhodně neusiloval o demokracii.<ref name="Špaňár" /> Jak totiž už bylo řečeno, Efesané se nejen chtěli osvobodit ze závislosti na Persii, ale chtěli i demokratickou ústavu, která v té době již byla v jiných řeckých městech.<ref name="Kessidi" /> Hérakleitos byl ale zapřísáhlýzapřisáhlý odpůrce davu, o čemž bude řeč v sekci "Učení; Kritika lidí", a přestože oponoval perským satrapům, tyranii jako takové zdaleka ne (Zdeněk Kratochvíl, autor knihy ''Délský potápěč k Hérakleitově řeči'' se domnívá, že "jedním" ve zlomku "Zákon – také důvěřovat úradku jednoho."<ref>Hérakleitos B 33, strana 297</ref> je myšlen člověk – což může být tyran). Naopak, demokracii oponoval a Kessidi uvádí, že se někteří vědci domnívají, že se dokonce své hodnosti krále vzdal poté, co byla později v Efesu zavedena demokracie, na protest proti tomu.<ref name="Kessidi" />

Jestliže stmelíme, co píší Špaňár a Kessidi, lze nastínit Hérakleitovy politické plány takto: Chtěl zbavit Efesos perské nadvlády (proto podporoval lid v boji proti Peršanům, jak dokládá zlomek tvrdící, že "Bozi i lidé ctí zabité Areem"<ref name="hb24144"/>)<ref name="Špaňár" /> a dosadit na trůn "svého" člověka (= Hermodóra)<ref name="Kessidi" />, se kterým pak chtěl vytvořit novou ústavu (k čemuž se váže zlomek "Je třeba, aby lid bojoval o zákon, který se rodí, jako o hradbu."<ref>Hérakleitos B 44, strana 299</ref>; považoval zákony za významné, ale chtěl svoje vlastní)<ref name="Špaňár" />. Aby toho dosáhl, přesvědčil tyrana Melankoma, aby se vzdal moci a podnikl energické kroky k tomu, aby na jeho místo dostal Hermodóra.<ref name="Kessidi" /> Nyní se ale dostáváme k další významné události: Jeho plán zkrachoval a rozhořčení Efesané, kteří snad prohlédli Hérakleitovy osobní záměry, vyhnali jeho chráněnce Hermodóra z města (což uvádí Díogenés,<ref name="ix 2" /> spolu s tím, že Hérakleitos píše: "Dospělí Efesané si zaslouží, aby byli všichni usmrceni a zanechali město nedospělým, neboť Hermodóra, muže z nich nejprospěsnějšíhonejprospěšnějšího, vyhnali se slovy: Nikdo ať není nejprospěšnější z nás, a pokud někdo takový je, ať jinde a u jiných.“<ref name="hb121302">Hérakleitos B 121, strana 302</ref>).<ref name="Kessidi" /> Okolnosti Hermodórova vyhnání ale mohly být docela jiné a nemusely mít s politickou aktivitou jeho a Hérakleita co dělat; Zdeněk Kratochvíl uvádí hned dvě příležitosti, při kterých mohlo vyhnání proběhnout. První je rok 498 př. n. l., kdy iónská města povstala proti perské nadvládě, čehož se ale Efesos nezúčastnil (čímž si mimochodem vyzískal perskou důvěru<ref name="Potápěč" />), a druhá rok 494 př. n. l., kdy vyhnal perský vojevůdce Mardonis<ref>Hérodotos: ''Dějiny'', kapitola VI,43. ISBN 80-200-1192-7</ref> tyrany z Iónie a zavedl demokracii.<ref name="Potápěč" /> Co se Hermodórových dalších osudů týče, Kleméns Alexandrijský uvádí, že "podle všeho sepsal Římanům některé zákony."<ref>Hérakleitos B 3a/1, strana 448</ref>. Jak říká Zdeněk Kratochvíl, teorie, že by měl Hermodóros úspěch v Římě, sice nezní moc pravděpodobně, dokládá ji ale nezávislý citát ze Strabóna ("V senátu stála socha Hermodóra z Efesu, který byl interpretem zákonů decemvirů. Socha byla zřízena na veřejné náklady."<ref>Hérakleitos A 3a/2, strana 448</ref>), takže se lze oprávněně domnívat, že tomu tak doopravdy bylo, přestože nám stále nehraje čas; úřad decemvirů je doložen až ve druhé polovině pátého století př. n. l., tedy o více než třicet let později, než Hérakleitos (nejspíše) zemřel, což by znamenalo, že Hermodóros by musel být "buď aspoň o generaci mladší než Hérakleitos, nebo velice dlouhověký".<ref name="Potápěč" />