Josef Rabas: Porovnání verzí

== Život ==

V Žatci, kde se narodil, rovněž navštěvoval gymnázium. Později studoval dva roky na gymnáziu v Linci, aby následně přešel na biskupské gymnázium do Bohosudova a díky tam dosaženým výsledkům jej [[Seznam litoměřických biskupů|litoměřický biskup]] [[Josef Gross|Josef Groß]] doporučil k teologickým studiím v Římě, která absolvoval v letech [[1929]]–[[1934]]. Na sklonku svých studií se v Římě poprvé setkal s biskupem [[Antonín Alois Weber|Weberem]]. V Římě byl [[15. červenec|15. července]] [[1934]] [[Svěcení|vysvěcen]] na [[kněz]]e. Po návratu do diecéze nejprve působil jako kaplan v [[Římskokatolická farnost – děkanství Postoloprty|Postoloprtech]]. Dne [[1. březen|1. března]] [[1937]] byl na návrh [[Generální vikář|generálního vikáře]] [[Adolf Šelbický|Adolfa Šelbického]] jmenován sekretářem biskupa Antona Aloise Webera. Vedle úřadu sekretáře zastával i funkci kazatele při [[Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích|litoměřické katedrále]] a zároveň vyučoval náboženství na některých litoměřických školách, což mu bylo v roce [[1942]] zakázáno kvůli jeho „nepřátelskému postoji k nacistickému režimu“. V tomto směru byl skutečným souputníkem biskupa Webera, po jehož boku vytrval až do roku [[1946]], kdy odešel nejprve do [[Arcidiecéze freiburská|freiburské arcidiecéze]], kde působil jako duchovní pro odsunuté sudetské Němce. Od roku [[1950]] působil jako učitel náboženství v [[Ansbach]]u a [[Bayreuth]]u, později se stal řádným profesorem [[pastorální teologie]] na univerzitě ve [[Würzburg]]u. Nadále však nespouštěl ze zřetele problematiku odsunutých Němců i situaci církve v Československu. Svědčí o tom i jeho publikace, z nichž si největší pozornost vysloužily {{Vjazyce|de}} ''Ostkunde im katholischen Religionsunterricht'' (''Věda o Východu ve vyučování katolického náboženství''), ediční řada {{Vjazyce|de}} ''Materialien zur Situation der Katholischen Kirche in der CSSR'' (''Materiálie k situaci katolické církve v ČSSR'') či právě životopis biskupa Webera. V letech [[1976]]–[[1991]] pak vedl ''Pracovní a kontaktní centrum [[Ackermannovo sdružení|Ackermann-Gemeinde]]'' v Římě, odkud se snažil podporovat utlačovanou katolickou církev v Československu. Této činnosti, zvláště v pomocí „mateřské“ [[Diecéze litoměřická|litoměřické diecézi]] intenzivně pokračoval zejména po roce [[1989]]. Za své zásluhy byl pak [[25. září]] [[1998]] jmenován [[Seznam čestných kanovníků litoměřické kapituly|čestným kanovníkem litoměřické katedrální kapituly]]. Zemřel 23. srpna 2003 ve Würzburgu, o týden později jej v nedalekém [[Rottendorf]]u pochoval tehdejší litoměřický biskup [[Josef Koukl]].

 

== Odkazy ==