Wikipedie

Československo-polský spor o Oravu a Spiš: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
odkaz na rozcestník
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 716 378 editací
m Počet parametrů; kosmetické úpravy
Řádek 12:
== 1918-1920 ==
[[Soubor:Slovensko a Podkarpatská Rus.jpg|thumb|220px|Nově vytvořené Slovensko a bývalé [[Uhersko|uherské]] [[župa|župy]]]]
V [[říjen|říjnu]] [[1918]] začali polští autoři psát o údajně až třech stech tisících Poláků žijících na území Oravy, Spiše, ale i [[Liptov]]a a Čadecka.<ref name="BŽ6"/> [[27. říjen|27. října]] [[1918]] přijalo shromáždění polských obyvatel [[Těšínsko|Těšínska]] v [[Těšín|Těšíně]]ě rezoluci, ve které vyzvalo polské orgány, aby požadovaly připojení Oravy a Spiše k [[Polsko|Polsku]]. [[5. listopad]]u [[1918]] se v [[Jabłonka|Jablonce]] na Oravě sešlo z iniciativy [[Ferdinand Machay|Ferdinanda Machaye]] shromáždění propolských obyvatel a a schválilo proklamaci o připojení Oravy, Spiše a Čadecka k Polsku.<ref name="BŽ6"/> Zvolilo též Polský národní výbor pro Oravu (''Rada Narodowa Orawy'') a žádalo o vyslání polských vojenských jednotek na Oravu. Polské vojsko pak v následujících dnech Oravu obsadilo.<ref name="BŽ7">Borák, Žáček (1993), str. 7.</ref> V polovině [[listopad]]u 1918 se obdobně ve [[Stará Ľubovňa|Staré Lubovni]] na Spiši utvořil Polský národní výbor pro Spiš (''Rada Narodowa Spiska'') a v polovině [[prosinec|prosince]] 1918 vstoupilo polské vojsko i na Spiš.<ref name="BŽ7"/>
[[Soubor:Austria hungary 1911 and post war borders.jpg|thumb|220px|Uhry a Maďarsko po [[Trianonská smlouva|Trianonské smlouvě]]]]
Obě polské vojenské akce byly v rozporu se stanoviskem [[Trojdohoda|Dohody]] z [[5. prosinec|5. prosince]] 1918, ve kterém byla za demarkační linii [[Slovensko|Slovenska]] určena stará zemská hranice haličsko-uherská. Vzhledem k tradičnímu polsko-maďarskému spojenectví nebyly obě vojenské akce přijímány jednoznačně ani v samotném Polsku – polští zástupci v [[Budapešť|Budapešti]] ujistili maďarskou vládu, že ke vstupu polského vojska na uherské území došlo bez vědomí polské vlády a že toto obsazení není namířeno proti územní integritě [[Země Koruny svatoštěpánské|zemí Koruny svatoštěpánské]].<ref name="BŽ7"/>
Řádek 21:
 
Vztahy Československa a Polska byly nevyřešenými územními spory značně poznamenány a vedly k vzájemnému nepřátelství. V případě Slovenska Polsko podporovalo ty skupiny slovenských politiků, které se stavěly příznivě k setrvání Slovenska ve svazku s [[Maďarsko|Maďarskem]] a zkoumalo možnosti využití slovenských politických sil, které by požadovaly slovenskou [[nezávislost]], slovensko-maďarskou [[federace|federaci]] či příklon Slovenska k Polsku namísto [[Česko|Česku]].<ref name="BŽ12">Borák, Žáček (1993), str. 12.</ref> Někteří z těchto slovenských politiků se stavěli příznivě k předání sporných území Oravy a Spiše Polsku.<ref name="BŽ12"/>
{{Wikizdroje|Československo-polská deklarace o přijetí arbitráže ve sporu o Těšínsko, Oravu a Spiš|lang=cs}}
{{Wikizdroje|Vládní vyhláška ze dne 18. prosince 1924 o rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši|lang=cs}}
Na situaci měla vliv i [[Polsko-sovětská válka|Rusko-polská válka]], probíhající od února [[1919]]. V době obsazení [[Kyjev]]a polskými vojsky sice nadhodil polský diplomat E. Pilz v Paříži možnost řešení sporu arbitráží a [[Edvard Beneš]] souhlasil, ale polská strana jako celek se toto řešení zdráhala přijmout. Jak se ale měnila situace na frontě v polský neprospěch, územní spory s Československem ztrácely v Polsku na důležitosti. Pomoc Polsku ve válce byla navíc vázána na jeho souhlas s přijetím arbitráže ve všech dosud nevyřešených otázkách polských hranic.
 
Velvyslanecká konference vydala rozhodnutí o československo-polských hranicích, včetně Oravy a Spiše, [[28. červenec|28. července]] [[1920]]. Na Slovensku byly požadavky Polska zohledněny v omezené míře. Polsko získalo 20 % území Oravy s obcemi [[Srnie]], [[Podvlk]], [[Harkabúz]], [[Nižná Zubrica]], [[Vyšná Zubrica]], [[Oravka]], [[Bukovina-Podsklie]], [[Pekelník (obec)|Pekelník]], [[Jablonka]], [[Chyžné]], [[Hladovka (okres Tvrdošín)|Hladovka]], [[Suchá Hora]], [[Vyšná Lipnica]] a část [[Nižná Lipnica|Nižné Lipnice]], a 4,2 % území Spiše (nyní tzv. [[Polská Spiš]]) s obcemi [[Nová Belá]], [[Fridman]] s (osadou [[Falštin]]), [[Krempach]], [[Tribš]], [[Durštín]], [[Čierna Hora]], [[Jurgov]], [[Repisko]], [[Vyšné Lapše]], [[Nižné Lapše]], [[Nedeca]], [[Kacvín]] a [[Lapšanka]].<ref>Borák, Žáček (1993), str. 13.</ref> Československá strana rozhodnutí přes svůj nesouhlas podepsala týž den a polská [[31. červenec|31. července]] [[1920]]. Polská strana současně předala slavnostní ohrazení, které kritizovalo nerespektování národnostních poměrů při stanovení hranic.
 
Arbitrážní rozhodnutí se setkalo s projevy nesouhlasu v obou státech. V Československu byl [[Edvard Beneš]] tvrdě kritizován za opuštění historické hranice a slovenští autonomisté využívali odstoupení části Oravy a Spiše k protičeské agitaci.<ref name="BŽ14">Borák, Žáček (1993), str. 14.</ref>
Řádek 45:
Polská vláda odevzdala své územní požadavky nikoli do [[Praha|Prahy]], ale přímo do [[Bratislava|Bratislavy]]. Týkaly se území v okolí [[Čadca|Čadce]], části tatranských lesů, Javoriny, [[Pieniny|Pienin]] na Dunajci, řeky [[Poprad (řeka)|Poprad]] a dalších míst, s celkem přibližně 6000 obyvateli.<ref name="BŽ20"/> Slovenská autonomní vláda polskou nótu odmítla a navrhla jednání na základě etnického principu. Následovalo polské ultimátum a autonomní slovenská i československá vláda, které v té době stály před vyřešením územních sporů s [[Maďarsko|Maďarskem]], hrozbě použití síly ustoupily.<ref name="BŽ20"/> Československá strana se vzdala možnosti řešit spor cestou plebiscitu a byla vytvořena delimitační komise k určení průběhu hranic. Československé zástupce v delimitační komisi jmenovala slovenská autonomní vláda.<ref name="BŽ21">Borák, Žáček (1993), str. 21.</ref> Komise pracovala v nepřátelsky laděném prostředí, za spontánních, ale i organizovaných protestů místního obyvatelstva proti připojení k Polsku.<ref name="BŽ21"/>
{{podrobně|Československo-polský konflikt u Čadce (1938)}}
[[24. listopad]]u [[1938]] zaútočil v [[Oravský Podzámok|Oravském Podzámku]] shromážděný dav kamením na autobus s polskou delegací a polská vláda obratem oznámila, že v zájmu zajištění klidu bude sporné území obsazeno polskou armádou. Dopoledne následujícího dne zahájila [[Samostatná operační skupina „Slezsko“]] polské armády vstup do Čadecka, střeženého zesílenou obranou [[Československá armáda|československé armády]]. Nastaly urputné ústupové boje se zapojením [[dělostřelectvo|dělostřelectva]] a [[bombardér|bombardérů]]ů. Další den byla oblast obsazena polským vojskem. K podobnému střetu došlo poblíž Javoriny.<ref name="BŽ21"/> [[30. listopad]]u 1938 byl podepsán delimitační protokol. Československo ztratilo na Slovensku území o celkové rozloze 226km<sup>2</sup> se 4280 obyvateli.<ref name="BŽ21"/> Polské úřady začaly na anektovaném území provádět násilnou [[asimilace (sociologie)|asimilaci]] obyvatelstva. [[Polština]] byla zavedena jako jediná úřední řeč a příslušníci slovenské inteligence byli z území vysídlováni.<ref>Borák, Žáček (1993), str. 22.</ref>
 
== Spor v období druhé světové války ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Československo-polský_spor_o_Oravu_a_Spiš“