Průduch: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m bot rozložil {{Sisterlinks}} na šablony s parametry za použití AWB |
|||
Řádek 15:
| jméno = Colin Michael
| příjmení2 = Fricker
| jméno2 = Mark
| titul = Stomata
| vydavatel = Springer
Řádek 25:
Rostlina je pomocí průduchů schopná regulovat [[výměna plynů|výměnu plynů]] otevíráním a zavíráním skuliny průduchu, a to tak, aby měla maximální přísun [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] při únosných ztrátách vody. Rovnováha mezi příjmem CO<sub>2</sub> pro [[fotosyntéza|fotosyntézu]] a výdejem vody pro pohánění [[Transpirace|transpiračního proudu]] rostlinou se označuje jako fotosynteticko–transpirační kompromis. Průduchy jsou velmi efektivní výměník plynů: projde jimi každoročně 3 × 10<sup>15</sup> kilogramů uhlíku a celkový objem vody v atmosféře se jimi recykluje každý půlrok.<ref name="torii" /> Tvoří tak významný prvek v [[koloběh uhlíku|koloběhu uhlíku]] i v [[koloběh vody|planetárním oběhu vody]]. U většiny vyšších rostlin odchází voda převážně právě průduchy. Výdej vody přes pokožku (kutikulární transpirace) oproti tomu činí nanejvýš 30 % (obvykle mnohem méně a u [[sukulent]]ů pouze 1–2 %), výdej vody přes [[lenticela|lenticely]] u dřevin je zcela zanedbatelný.<ref name="vinter" />
Průduchy však mají zřejmě i jiné, donedávna netušené funkce. Například ohýbání [[vzrostný vrchol|vzrostného vrcholu]] za světlem
tzv. [[fototropismus]]) je zřejmě reakcí na skutečnost, že se voda vypařuje intenzivněji na osluněné straně rostliny, než na straně zastíněné.<ref name="stomata" /><ref>{{Citace periodika| ročník= 21
| číslo = 3
Řádek 35:
| datum = 1994-01-01
| url = http://www.publish.csiro.au/paper/PP9940359
}}</ref> Na druhou stranu mohou průduchy pro rostlinu představovat výrazné riziko, protože jsou „otevřenými dveřmi“ pro vstup [[patogen]]ů do těla rostlin. V určitých případech jsou rostliny schopné [[Bakteriální infekce|patogenní bakterie]] detekovat a následně průduchy zavřít. To však určité bakterie obchází tím, že vylučují do okolí látku [[koronatin]], která průduchy otevírá násilím.<ref>{{citace periodika
|periodikum=Cell
|ročník=126
Řádek 103:
| místo = Praha
| rok = 1986
| isbn =
| strany = 366
}}</ref>
Řádek 109:
=== Tvar svěracích buněk ===
[[Soubor:Huidmondje gras optisch.gif|thumb|right|Průduch typu Gramineae, který se vyskytuje u [[lipnicovité|trav]]. Svěrací buňky mají tvar činek<br />([[světelný mikroskop]])]]
Svěrací buňky jsou obvykle ledvinitého nebo piškotovitého tvaru, ale bylo popsáno množství odchylných druhů průduchů právě na základě jejich anatomie a mechanismu otevírání a zavírání:<ref name="vinter" />
{| class=wikitable cellspading=5
| [[Soubor:Stoma amaryllis type.svg|120px]] || '''Typ Amaryllis''' (podle rostlin rodu ''[[Amaryllis]]'')<br />
Svěrací buňky jsou ledvinité a nestejně ztlustlé. Vnitřní stěny (obrácené do štěrbiny) jsou totiž vyztužené dvěma podélnými lištami, naopak strana hřbetní (odvrácená od štěrbiny) je pružná. Když klesne [[turgor]], buňky se napřimují a štěrbina se uzavírá. Jedná se o průduch typický pro [[jednoděložné]] rostliny, méně často je i u [[dvouděložné|dvouděložných]].
|-
| [[Soubor:Stoma helleborus type.svg|120px]] ||
Řádek 135:
Průduchy se neomezují jen na povrch [[list]]ů, ale je možné je najít také na některých částech [[květ]]u ([[Kalich (botanika)|kališní]] a [[Koruna (botanika)|korunní]] lístky, [[plodolist]]y i [[tyčinka (botanika)|tyčinky]]), na některých dalších částech květu [[Lipnicovité|trav]] a na povrchu nezralých plodů [[Kdouloň obecná|kdouloně]] (''Cydonia''), [[jablko|jablka]] (''Malus domestica''), [[banán]]u (''Musa'') či [[rajče jedlé|rajčete]] (''Solanum lycopersicum''), na vnitřní i vnější straně [[lusk]]ů i na samotných semenech [[hrách setý|hrachu]]. Navíc se nachází i na orgánech laiky považovaných za listy, jako jsou [[listen]]y a [[úponek|úponky]]. Výjimečně byly průduchy objeveny i na primárních kořenech, jako například u [[hrách setý|hrachu setého]] (''Pisum sativum''), nebo na [[hlíza|hlízách]], například u [[lilek brambor|bramboru]] (''Solanum tuberosum'').<ref name="stomata" />
Významné jsou však především průduchy na listech. Na 1 mm<sup>2</sup> listu bývá obvykle 50–300 průduchů,<ref name="vinter" /> méně jich bývá u rostlin suchomilných<ref name="cernohorsky">{{citace monografie|příjmení=Černohorský | jméno=Zdeněk|rok= 1967| titul= Základy rostlinné morfologie|místo= Praha|vydavatel= SPN}}</ref> a pravděpodobně i u prehistorických rostlin, které žily v prostředí s vyšší koncentrací oxidu uhličitého.<ref name="torii" /> Vyšší hustota průduchů je obvyklá u [[strom]]ů.<ref name="stomata" /> Nejčastěji jsou rozloženy náhodně a přibližně rovnoměrně, ačkoliv u některých kapradin tvoří dvojice ([[kapraď samec]], ''Dryopteris filix-mas'') a u mnohých [[Lipnicovité|trav]] a [[jehličnany|jehličnanů]] jsou průduchy seřazeny v řadách za sebou. Obvykle jsou průduchy vyvinuty na spodní straně listů, ale zejména u některých jednoděložných jsou rozmístěny na obou stranách stejnoměrně.<ref name="cernohorsky" /> Podle umístění průduchů se rozlišuje několik základních typů listů:<ref name="vinter" />
* hypostomatické – nejčastější, průduchy převažují na spodní straně listu (spodní [[pokožka (rostliny)|epidermis]]);
* amfistomatické – průduchy jsou rozloženy na spodní a horní pokožce přibližně ve stejném počtu; například [[kosatec]] (''Iris'') či většina [[lipnicovité|lipnicovitých]] (''Poaceae'');
Řádek 163:
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
Řádek 180 ⟶ 172:
| jméno = Colin Michael
| příjmení2 = Fricker
| jméno2 = Mark
| titul = Stomata
| vydavatel = Chapman & Hall
Řádek 192 ⟶ 184:
| titul = Stomatal function
| vydavatel = Stanford University Press
| rok = 1987
| místo = Stanford
| isbn =0804713472
Řádek 203 ⟶ 195:
=== Externí odkazy ===
{{Commonscat|Stoma}}
* {{Wikislovník|heslo=průduch}}
* [http://botany.upol.cz/atlasy/anatomie/anatomieCR29.pdf Anatomie rostlin – stomata – na Katedře botaniky PřF UP Olomouc]
* [http://bioweb.usu.edu/kmott/Complexity_Web_Page/Guard%20cell%20movies.htm Videa zachycující pohyb svěracích buněk průduchů na Utah State University]
| |||